.
   
neděle 7. prosince
svátek slaví Ambrož, Benjamín , zítra Květoslava, Květomila
 
 VÍCE INFORMACÍ: 29337
Mayský kalendář - léčivý alabastrový orgonit
Léčivý alabastrový orgonit na stojánku.
Rozměry: 155 × 15 mm (průměr × hloubka)
Minimální dosah působení 28 m.
Hmotnost: 720 g včetně obalu.
Výrobce: LASTURA
700.00 Kč
ks
Skladem je 1 ks.
Uvedené ceny jsou včetně DPH (nejsme plátci DPH).
 

Mayský kalendář: Tajemství času a vesmíru

Představte si svět ukrytý v hustých tropických pralesech Střední Ameriky. Mezi vysokými pyramidami a posvátnými chrámy zde kdysi žila civilizace Mayů, kteří nejen stavěli velkolepá města, ale také zkoumali hvězdy a rozuměli času mnohem lépe, než si možná myslíme. Jejich kalendář nebyl jen prostým způsobem, jak odpočítat dny – byl klíčem k porozumění vesmírných cyklů, osudu i smyslu života.

Mayové nevěřili v lineární čas, jak jej známe dnes. Místo toho věřili v cyklický čas, který se neustále opakuje jako kruh. Proto vytvořili dva hlavní kalendáře, které se prolínaly a tvořily složitý, ale precizní systém:

Tzolk’in – Posvátný kalendář o 260 dnech, který se skládal z 20 pojmenovaných dní a 13 čísel. Používal se pro věštění a duchovní účely. Každý den v tomto kalendáři měl svůj vlastní osud a charakter.

Haab – Sluneční kalendář o 365 dnech, který se skládal z 18 měsíců po 20 dnech plus 5 „nešťastných“ dní na konci roku. Tento kalendář Mayové používali pro každodenní život, zemědělství a činnost společnosti.

Kombinací těchto dvou kalendářů vznikl Kalendářový kruh, který se zopakoval každých 52 let. Tento cyklus byl posvátný a při jeho dokončení Mayové konali obřady, aby zajistili, že svět bude pokračovat.

Kromě těchto dvou cyklů Mayové používali ještě Dlouhý účet, což byl kalendář, který sledoval dlouhé časové éry. Tento kalendář byl založen na cyklech b’aktun, každý o délce 394 let. Jeden velký cyklus trval 13 b’aktunů (asi 5 125 let) a poslední skončil 21. prosince 2012. Tato událost vedla k mnoha spekulacím o konci světa, ale ve skutečnosti znamenala jen začátek nového cyklu, nikoliv apokalypsu.

Pro Maye byl čas posvátný a vše mělo svůj přirozený cyklus. Každá doba měla svůj význam, svou energii a svou lekci. Věřili, že život je neustálá transformace, a stejně jako se střídají roční období, mění se i lidský osud. Mayský kalendář není jen měřením času, ale mapou duchovní cesty každého člověka.

Možná i my bychom se měli zamyslet nad tím, jak chápeme čas. Někdy se zdá, že se život řítí kupředu bez zastavení, ale možná bychom měli více věřit přirozeným cyklům. Stejně jako Mayové chápali, že konec není konec, ale pouze začátek něčeho nového, i my můžeme vidět každou změnu jako příležitost k růstu a novému začátku.

A co když je v kalendáři ukryto ještě větší tajemství? Co když jeho cykly neovlivňují jen běh dějin, ale i osudy jednotlivců? Možná nás neviditelné síly času vedou přesně tam, kam máme dojít. Možná jsou prastaré symboly klíčem k pochopení naší vlastní existence. A tak se znovu ptáme: Opravdu rozumíme času, nebo je to on, kdo nás vede? Tajemství mayského kalendáře stále čeká na své úplné odhalení...

Alabastr – kámen světla a jemnosti

Představte si, že jste v prastarém chrámu, kde se sluneční paprsky jemně lámou na bílých, lesklých zdech. Zdá se, jako by světlo tančilo. A právě ten materiál, co tak krásně září, se jmenuje alabastr. Dnes si o něm povíme příběh – ne obyčejný, ale takový, který v sobě nese moudrost starých civilizací a dotek magie.

Alabastr není jen tak ledajaký kámen. Je to minerál s duší – jemný, hebký na dotek, ale přitom silný ve své podstatě. Lidé ho používali už před tisíci lety. Staří Egypťané z něj vyřezávali sošky bohů, nádoby na vzácné oleje a dokonce i světelné lucerny. Věřili, že alabastr chrání posvátné věci a nese sílu bohyně Eset, která chránila rodiny a přinášela mír.

A víte, proč si alabastr oblíbili i mistři magie a léčitelé? Protože je to kámen vnitřního světla. Říká se, že když se na něj zadíváte při svíčce, odhalí vám jemné vrstvy energie – jako by odhaloval příběhy ukryté v tichu. Alabastr pomáhá léčit duši, tišit smutek a přinášet klid. Je jako měkké pohlazení pro srdce.

V esoterickém světě alabastr spojuje člověka s vyššími světy. Pomáhá nám naslouchat intuici, otvírá bránu ke vzpomínkám duše a usnadňuje kontakt s jemnohmotnými bytostmi – anděly, průvodci i vlastní duší. Proto ho často najdeme na oltářích, v meditačních místnostech nebo v rukou těch, kdo hledají vnitřní harmonii.

A co je na něm nejkrásnější? Že není křiklavý ani okázalý. Alabastr je skromný, čistý a tichý. Učí nás, že síla nemusí být hlučná. Někdy stačí být jako alabastr – nositelem světla v temných chvílích.

Tak až jednou uvidíte sošku z alabastru nebo svícen, vzpomeňte si na jeho příběh. A možná ucítíte jemné teplo, jako by k vám promlouval sám kámen – šeptem, ale jasně.

Co je to orgonit

Orgonit je typ energického předmětu, který se používá k harmonizaci a ochraně energetického pole. Orgonity jsou obvykle vyrobeny z kombinace organických a anorganických materiálů, jako jsou pryskyřice, drahé kameny a kovy. Tyto předměty jsou navrženy tak, aby přitáhly a přeměnily negativní energii na pozitivní.

Orgonity se často používají k podpoře meditace, harmonizace čaker a vytváření pozitivního energetického pole. Mohou být použity jako osobní talismany nebo doplněk do domácnosti.

Orgonit má kořeny v práci Wilhelma Reicha, rakouského psychoanalytika, který se ve 30. a 40. letech 20. století zabýval konceptem orgonové energie, což je termín, který vytvořil pro základní životní sílu přítomnou ve všem živém. Orgonit je moderní aplikací jeho teorie a je navržen tak, aby přitahoval, uchovával a transformoval orgonovou energii.

Orgonity se skládají z pryskyřice (organická složka), kovových třísek nebo drobných kovových částic (anorganická složka) a často zahrnují drahé kameny nebo krystaly jako je křišťál, ametyst nebo růženín. Pryskyřice při vytvrzování zmenšuje objem, což vytváří tlak na krystaly a údajně zvyšuje jejich energetický výdej.

Použití orgonitu:

Harmonizace prostředí: Orgonity jsou často umístěny v domovech, kancelářích nebo jiných prostředích, kde mají čistit a harmonizovat energii. Neutralizují elektromagnetického záření z elektronických zařízení a přeměnit negativní energii na pozitivní.

Meditace: Orgonity se používají jako pomůcka při meditaci, kdy se věří, že pomáhají zlepšit koncentraci a spojení s vlastní vnitřní energií.

Ochrana: Někteří lidé nosí malé orgonitové přívěsky nebo náramky jako osobní ochranu před negativní energií nebo elektromagnetickým zářením.

Podpora růstu rostlin: Někteří zahradníci umisťují orgonity do zahrad nebo květináčů s tím, že podporují zdravý růst rostlin.

Čištění vody: Orgonity jsou umísťovány do vodních zdrojů nebo blízko nich, protože čistí a zlepšují kvalitu vody.

Ať už věříte v účinky orgonitu nebo ne, mnoho lidí tvrdí, že jim tyto předměty přinášejí pocit pohody a harmonie. Každý si může najít svůj vlastní způsob, jak s orgonity pracovat a jak je integrovat do svého života.

 
Záložky: alabastr, Alabastrové bílé orgonity, léčivé tácky se stojánkem, Mayský kalendář, orgonity
Pohádka o kouzelném orgonitu

V zemi, kde hory byly vyšší než mraky a řeky zpívaly tajemné melodie, žila dívka jménem Elara. Byla to odvážná a zvědavá duše, která milovala dobrodružství. Vždy hledala způsob, jak pomoci těm, kteří to potřebovali, a odhalit tajemství světa kolem sebe. Ale jedno tajemství, které ji fascinovalo nejvíce, bylo orgonit – malý, zázračný předmět, který měl schopnost měnit svět kolem sebe.

Říkalo se, že orgonit může čistit vzduch, harmonizovat energie a léčit zraněné duše. Mnozí se pokoušeli zjistit, jak tento zázrak vytvořit, ale jen několik vyvolených znalo pravdu o tom, jak orgonit skutečně funguje.

Jednoho dne se Elara vydala na dalekou cestu, aby našla legendární Orgonitový chrám, o kterém slýchávala v pohádkách a písních. Mělo to být místo, kde byly uloženy nejmocnější orgonity, schopné uzdravit celé království.

Cesta ji vedla přes temné lesy, nebezpečné řeky a vysoké hory, až konečně dorazila k ztracenému chrámu. Bylo to starobylé místo, skryté mezi zalesněnými útesy, chráněné mocnými kouzly. Když Elara překročila práh chrámu, cítila ve vzduchu sílu a vibrace, které jí probíhaly tělem.

„Vítej, Elaro“ ozvalo se tichým, ale silným hlasem. Duch chrámu se zjevil před ní – byl to starý muž s očima, které zářily jako hvězdy.

„Hledáš orgonit, dívko?“ zeptal se Duch a jeho hlas byl jemný, ale zároveň plný moudrosti.

„Ano, pane. Potřebuji orgonit, který by uzdravil náš svět,“ odpověděla Elara odhodlaně.

„Ale orgonit není jen předmět. Je to životní energie, kterou musíš umět nasměrovat. Dokážeš to?“ zeptal se Duch s pobaveným úsměvem.

Elara se zhluboka nadechla. „Pokud to znamená zachránit náš svět, udělám cokoliv.“

Duch přikývl a mávl rukou. Ve vzduchu se objevily tři nádherné orgonity, každý z jiného materiálu – zlatý, modrý a zelený, všechny zářily vlastními magickými vlnami.

Elara stála pevně na místě, její srdce bilo v rytmu tlukotů přírody, které bylo slyšet v každém kroku, který učinila na zemi. Vzduch kolem ní byl těžký a temný, jakoby ho pohlcovaly stíny, které se táhly z lesa. Vzrostlé stromy, jež se nad ní tyčily jako hroziví strážci, dávaly pocit, že zde není nic přívětivého. Mlha se valila zpod jejich kořenů a pohlcovala vše kolem.

Duchové se vynořili z této temnoty, jejich postavy se ztrácely ve stínech, ale jejich oči – temně červené a žhnoucí – se upíraly přímo na Elaru. Byla to stvoření, která žila z negativní energie, jež byla součástí lesa. Místo, které kdysi bývalo posvátné, teď bylo pod vládou jejich znečištěné síly.

„Dál neprojedeš, ženo!“ zaburácel jeden z duchů, jeho hlas byl jako temný hrom. Elara pocítila, jak se jí do těla vkrádá strach, ale nezastavila se. Znala svou sílu, věděla, že teď je čas ukázat sílu, kterou získala díky orgonitu.

„Jsem odhodlaná!“ odpověděla klidně a pevně uchopila zlatý orgonit, který držela v dlaních. Krystal měl svou zářivou, teplou barvu, jako samotné slunce, a Elara pocítila, jak se do jejích prstů přenáší síla, která ji naplňuje neuvěřitelnou energií. Zlatý orgonit byl symbolem světla, které dokáže rozptýlit temnotu, a to byla její naděje.

Když Elara soustředila svou mysl na krystal, začala kolem ní vyzařovat silná zlatá záře, která se šířila jako paprsky slunce. Jak záře rostla, začala pohlcovat temnou energii, která byla v lesní mlze. Duchové zasyčeli a začali se k Elare přibližovat, ale zlatý orgonit začal vydávat zářivý a hřejivý zvuk, jakoby celá příroda odpovídala na sílu tohoto krystalu.

Zatímco Elara držela orgonit v rukou, vzduch kolem ní začal vibrovat a temné síly duchů byly pohlcovány teplou, laskavou energií, která je začala přetvářet. Jejich děsivé oči se zvolna změnily, jak se jejich temná podstata začala rozplývat v zlaté záři. Ti, kteří dříve vnášeli chaos, nyní našli mír. Les se ztišil.

Zlatý orgonit stále v jejích rukou vyzařoval jemnou, ale neochvějnou záři, která v sobě nesla nejen sílu, ale i moudrost. Elara si uvědomila, že zázrak, který právě prožila, nebyl jen náhodný, ale součástí hlubšího, neviditelného spojení. Temná síla byla z lesa skutečně vyčištěná, ale ona věděla, že to není konec. Orgionit měl moc nejen odstranit zlé energie, ale také je přetvořit – alchymistický proces, ve kterém temnota ztrácela svou moc a stala se součástí nového světla.

Každý kousek lesa, který zažil tuto transformaci, byl nyní naplněn pozitivními energiemi, jako by z každého stromu, každého kamene vyzařovala nová, neviditelná bytost. Elara cítila, že se tyto energie staly součástí místní přírody – byly to bytosti, které nikdy předtím neexistovaly, ale nyní byly připravené chránit a udržovat rovnováhu.

Ale síla orgonitu, kterou nyní držela v rukách, byla zřejmá i v tom, že měla odpovědnost. Místo temných duchů byly nyní stvořeny nové energie, které bylo nutné pečlivě udržovat, aby se les nikdy nevrátil k původní temnotě. Elara věděla, že orgonit bude muset nosit stále, že jeho světelný tok bude pokračovat, že jej musí používat k harmonizaci tohoto místa a uchování jeho vyváženosti.

Les nyní, oživlý novými bytostmi a ochraňovaný pozitivními energiemi, byl mnohem více než jen les – stal se symbolem neustálé obnovy a vyvážení, kde každá energie měla svůj význam a místo. A Elara byla jeho strážkyní.

Z hlubokých kořenů stromů začala stoupat nová, svěží energie. Květy, které ještě před chvílí ztrácely barvu, nyní začaly rozkvétat, listí stromů se opět zelenalo a příroda kolem Elary znovu ožila. Vzduch se pročistil, naplnil se čerstvými vůněmi a les se proměnil v místo, které bylo nejen krásné, ale i v souladu.

Elara pomalu otevřela oči, které ještě na okamžik oslnila zlatá záře. Když ji pohltila tma lesa, pohled, který se jí naskytl, byl jiný než předtím. Místo temného a znepokojivého prostředí se před ní rozprostíral les plný klidu a rovnováhy. Stromy byly silné, ale zároveň něžné, vzduch byl čerstvý a naplněný svěžím životem. Každý list na stromě se jemně třásl ve vánku, jako by tleskal za obnovu, kterou les zažil. Bylo to místo plné síly, ale zároveň v harmonii se vším živým kolem.

„Úspěšně jsi prošla první zkouškou, Elaro. Zbavila jsi tuto zemi temnoty, ale v srdci tvého dobrodružství leží ještě mnoho dalších zkoušek“, zazněl hlas Ducha chrámu, ale tentokrát zněl klidně a mírumilovně.

Elara cítila, jak zlatý orgonit, stále v její dlani, jemně vibruje, jako by odpovídal na slova Ducha. Les kolem ní teď vyzařoval vyrovnanou energii, což jí napovědělo, že její úkol ještě neskončil. Věděla, že teď se bude muset vydat dál, protože před ní byly další výzvy.

„Tvoje cesta teprve začíná, Elaro. Nyní tě čekají zkoušky, které vyžadují více než jen sílu. Budou to zkoušky tvé vůle, tvého srdce a tvé schopnosti udržet rovnováhu mezi světem světla a temnoty“, pokračoval hlas, nyní ještě hlubší a tajemnější.

Elaru zaplavil pocit, že na ni čekají větší výzvy, než jaké si kdy představovala. Ale byla připravená. Její odhodlání bylo silnější než kdy předtím, a orgonit, který jí byl svěřen, byl víc než jen nástroj. Byl to klíč k jejímu růstu, k jejímu porozumění světu, k síle, kterou by mohla rozdělit mezi všechny živé bytosti, jež se na její cestě setkají.

„Připrav se na druhou zkoušku, Elaro“, promluvil Duch znovu, tentokrát s náznakem očekávání. 'Tato zkouška nebude o vyčištění a harmonizaci, ale o tvém srdci a schopnosti nabídnout lásku i tam, kde je těžké ji přijmout.

„Pokračuj, Elaro,“ ozval se hlas Ducha, který ji vedl, „Tato zkouška není jen o tom, co můžeš vyléčit. Nyní přijde chvíle, kdy budeš čelit rozhodnutím, která nejsou jednoduchá. Budeš muset zvolit, mezi tím, co chceš a tím, co je správné.“

Elaru překvapilo, jak tísnivě začal působit hlas. Měla pocit, že se nachází v srdci přírody, kde vše, co dříve vnímala jako samozřejmost, nyní postavila na váhu. Během jejího putování narazila na starý chrám v srdci doliny, obklopený mohutnými stromy a rostlinami, které vypadaly, jako by byly staré několik století.

Když vstoupila dovnitř, ozval se jiný hlas. Tentokrát to nebyl Duch chrámu, ale jiný, silnější hlas. „Zde se rozhoduje, kdo zůstane a kdo půjde dál. Každý tvůj krok ovlivní rovnováhu. Každé rozhodnutí, které učiníš, změní budoucnost.“

Elara se otočila, aby viděla, kdo k ní promlouvá. Byla to silueta ženy s temně zelenými vlasy, která se leskla jako kapky rosy na začátku rána. „Jsem strážkyní tohoto chrámu. Tato zkouška není o síle nebo moudrosti, je o tvém srdci a schopnosti milovat.“

Duch se otočil k nádhernému stromu ve středu chrámu, jehož větve byly pokryty tisíci jemnými květy. „Tohle je strom rozhodnutí. Máš možnost zvolit, zda ho necháš kvést, nebo ho necháš uschnout, aby místo něj vyrostl nový, ale bez historie.“

Elara se zamyslela. Květy na stromě byly nádherné, ale její rozhodnutí by mělo dlouhé důsledky. Pokud je nechá růst, stromy by zůstaly takové, jaké jsou, a historie by byla zachována. Pokud by však přistoupila na změnu, mohl by růst nový druh, který by zcela změnil krajinu a celé ekosystémy.

Srdce jí bilo rychle, ale Elara si vzpomněla na to, co se naučila v prvních zkouškách. Nešlo jen o sílu, ale o rovnováhu a o to, co je správné pro svět i pro její vlastní vnitřní klid.

Pohlédla na strom a jemně vzala do rukou zelený orgonit. Když se dotkla kmene stromu, ucítila, jak se energie spojily a vyvážily mezi ní a přírodou. Strom se začal měnit, květy začaly kvést a postupně se proměnily v nový druh květin, který oživoval celé okolí.

„V tvém srdci je síla, Elaro. Věděla jsi, že správná volba není jen o tom, co si přeješ, ale o tom, co je pro všechny nejlepší,“ řekl Duch s nadšením v očích.

Elara si uvědomila, že i v těžkých rozhodnutích může najít rovnováhu. Byla připravena na poslední zkoušku, která měla přijít.

Elara se vydala na vrchol hory, kde vítr byl tak silný, že se zdál být jako živý. Jak stoupala, vzduch se ochlazoval, a každý krok byl těžší než ten předchozí. Vítr ji nemilosrdně bičoval, jako by se snažil zastavit její postup. Nadechla se, ale vzduch byl těžký, plný větru, který se zdál být plný zmatku a nejasnosti.

V ruce pevně svírala modrý orgonit, jehož energie začínala rezonovat s každým jejím krokem. Když se dostala k vrcholu, vítr náhle zesílil, až byl tak silný, že se jí téměř začal vysmekávat orgonit z rukou. Z hlubin hory se ozývala hlasitá vichřice, která jí šuměla do uší, plná neznámých hlasů.

„Jdi dál, Elaro. Projdi touto bouří a spoj se s pravdou,“ ozval se hlas Ducha, tentokrát silný a čistý, jakoby přicházel přímo z nebe.

Elara zavřela oči a soustředila se na svůj vnitřní klid. Odložila všechny myšlenky, které se jí vkrádaly do mysli, a nechala je odvát větrem. Představila si modrý orgonit jako jasné, čisté světlo, které je schopné očistit její mysl a připojit ji k pravdě, jež leží skrytá v hluboké podstatě světa.

Její dech se zklidnil, mysl se vyčistila, a jak se spojovala s tímto světlem, vítr začal pomalu slábnout. Elara se cítila, jako by se dostávala do jakéhosi hlubokého klidu, kdy všechno kolem ní ustalo. Všechno se zastavilo, kromě jejího vlastního srdce, které nyní bilo v dokonalé harmonii s přírodou.

Když otevřela oči, zjistila, že vítr ustal. Vzduch byl teď čerstvý, lehký a osvěžující. Všude kolem ní se rozprostírala jasná obloha, která se rozpínala do nekonečna, bez jediného mraku, pouze nekonečná modř. Elara pocítila, že nyní není jen součástí této hory, ale že je součástí celého vesmíru, propojená s nekonečným tokem energie.

„Splnila jsi poslední zkoušku, Elaro,“ řekl Duch hory, jeho hlas zněl teď jasněji než kdy předtím. „Viděla jsi pravdu a spojila se s ní. Tvé srdce je čisté, tvá mysl vyvážená. Tyto orgonity jsou nyní tvoje, a s jejich silou dokážeš léčit nejen tento svět, ale i všechny duše, které na něm budou žít.“

Elara se podívala na modrý orgonit, který v jejích rukou stále zářil. Věděla, že její cesta ještě neskončila, ale s těmito krystaly a s nově nabytou moudrostí byla připravená stát se ochránkyní rovnováhy a světla. „Teď vezmi všechny tři orgonity a vyjdi z chrámu. Použij je k uzdravení světa, který je v chaosu.“

Elara kráčela světem, každý krok jí přinášel pocit naprostého propojení se vším, co ji obklopovalo. Orgony v jejích rukou, zlatý, zelený a modrý, zářily jako tři hvězdy v temné noci, jejich síla byla neomezená. Jakmile dorazila do měst, položila zlatý orgonit na náměstí, kde byly davy lidí zahlceny stresem a zmatkem. Jakmile se kámen dotkl země, začala se ve vzduchu šířit vlna tepla, jakoby zlaté paprsky pronikly do každé buňky, každé lidské bytosti. Lidé se najednou cítili klidní, jejich srdce se otevřela a obloha nad nimi se pročistila.

V lesích položila zelený orgonit pod starý dub, jehož kořeny se táhly hluboko do země. Strom zašuměl a listy se rozzářily jako smaragdové drahokamy. Kolem něj se rozprostřela neviditelná síla, která začala harmonizovat a léčit celou přírodu, rostliny a zvířata. Les se probudil k životu, jeho tajemství a moudrost byla obnovena, a všechno kolem něj bylo v dokonalé rovnováze.

Ve vesnicích a malých osadách, kde lidé byli zasaženi ztrátou víry a naděje, položila Elara modrý orgonit na zem. V okamžiku, kdy se krystal dotkl země, proud světla zasáhl každou lidskou bytost, rozjasnil její mysl a umožnil jí vidět pravdu. Všechny vnitřní bolesti a zranění se začaly léčit. Lidé si znovu vzpomněli na to, co znamená žít v souladu, na to, co znamená mít otevřené srdce a jasnou mysl.

Každé místo, kam Elara krystaly položila, se začalo měnit. Nešlo jen o fyzické uzdravení, ale o hlubokou vnitřní transformaci. Svět se pomalu uzdravoval, a s ním i lidé. Negativní energie, které dříve vládyly v jejich myslích a srdcích, byly přetvořeny na pozitivní sílu, která ovlivňovala každého, kdo se jí dotkl. A čím víc Elara krystaly používala, tím silnější a jasnější se stával tento proud energie, který se šířil do všech koutů světa.

Jak čas plynul, Elara cítila, že její cesta ještě nekončí. Věděla, že tyto orgonity jsou pouze nástroje, a že opravdová síla spočívá v tom, jak je každý z nás používá. A tak pokračovala v cestování, stále nesoucí orgonity, které byly víc než jen krystaly – byly to klíče k novému světu, světu, kde vládne harmonie, klid a láska.

Elara se stala strážkyní orgonitů, a stále cestuje po světě, kde pomáhá uzdravovat zraněné krajiny i duše lidí. A tak, díky kouzelným orgonitům, svět znovu našel rovnováhu – v přírodě, v lidech, v energiích. A Elara věděla, že její dobrodružství ještě nekončí, protože na světě je stále mnoho míst, která potřebují uzdravit.

HLEDEJ

text v článcích zboží v obchodě

PŘIHLÁŠENÍ

REGISTRACE

Zde se můžete zaregistrovat.
© 2008-2025 Milan Vojtíšek    E-mail: lastura@lastura.cz