.
   
neděle 7. prosince
svátek slaví Ambrož, Benjamín , zítra Květoslava, Květomila
 
 VÍCE INFORMACÍ: 29340
Gaia Matka Země - alabastrová soška
Obsahuje několik křišťálů a léčivý energetický symbol.
Orgonitová soška z alabastru, ručně malovaná akrylovými barvami.
Rozměry: 100 × 140 × 80 mm (šířka × výška × hloubka)
Minimální dosah působení 45 m.
Hmotnost: 640 g včetně obalu.
Výrobce: LASTURA
877.00 Kč
ks
Skladem je 1 ks.
Uvedené ceny jsou včetně DPH (nejsme plátci DPH).
 

Gaia – náš domov a mocný zdroj životní energie

Představte si kouzelnou bytost, prastarou a moudrou, která ve svém náručí drží vše živé. Její srdce tepe v rytmu oceánů, její dech je vítr, který hladí stromy a její krev proudí v řekách. Říkáme jí Gaia – Matka Země, a je to ona, kdo nám dává domov, potravu i život.

Kdysi dávno si naši předkové představovali Zemi jako velkou Bohyni, která pečuje o vše, co na ní roste a dýchá. Každý strom je jejím dítětem, každá řeka její písní a každý tvor její součástí. My všichni jsme její děti – propojeni neviditelnými nitkami, které nás spojují s půdou pod našimi nohami, se sluncem nad hlavou a s vodou, kterou pijeme.

Stačí se na chvíli zastavit a zaposlouchat se. Slyšíte šumění listí? To Gaia šeptá svá tajemství. Cítíte jemný vánek na tváři? To je její pohlazení. Každý den k nám promlouvá skrze přírodu, ukazuje nám, jak krásný a dokonalý je svět, když ho vnímáme s otevřeným srdcem.

Gaia je nejen naším domovem, ale také mocným zdrojem energie. Když se bosí projdeme po trávě, cítíme, jak se naše tělo propojuje s její silou. Když obejmeme strom, sdílíme s ním své pocity a on nám na oplátku dává klid a vyrovnanost.

Každý kámen, každá kapka vody v sobě nese moudrost Země. Lidé odjakživa sbírali kameny a krystaly, protože věřili, že v sobě uchovávají sílu Matky Země. A opravdu – když podržíme ametyst nebo růženín v dlani, můžeme cítit jejich jemné vibrace, které nás uklidňují a léčí.

Matka Země nám dává všechno – vzduch k dýchání, jídlo, domov. A stejně jako se ona stará o nás, my bychom měli pečovat o ni.

- Buďme vděční – každý den poděkujme Zemi za její dary. Stačí říct v duchu „Děkuji“ nebo se na chvíli zastavit a vědomě si užít její krásu.

- Pečujme o přírodu – méně odpadu, více stromů, méně spěchu, více respektu k živým bytostem.

- Propojujme se s ní – procházky v lese, dotek vody, meditace pod širým nebem. Každý okamžik v přírodě nás naplní její láskou a silou.

Ať už se nacházíme kdekoliv, kousek Gaiy nosíme stále v sobě. Je v našich srdcích, v každém našem nádechu, v našich myšlenkách. Jsme její součástí – stejně jako řeka patří moři a hvězda patří obloze.

Otevřete svá srdce a naslouchejte. Gaia k vám promlouvá – jemně, laskavě a s nekonečnou láskou.

Gaia – náš domov a mocný zdroj životní energie

Představte si kouzelnou bytost, prastarou a moudrou, která ve svém náručí drží vše živé. Její srdce tepe v rytmu oceánů, její dech je vítr, který hladí stromy a její krev proudí v řekách. Říkáme jí Gaia – Matka Země, a je to ona, kdo nám dává domov, potravu i život.

Kdysi dávno si naši předkové představovali Zemi jako velkou Bohyni, která pečuje o vše, co na ní roste a dýchá. Každý strom je jejím dítětem, každá řeka její písní a každý tvor její součástí. My všichni jsme její děti – propojeni neviditelnými nitkami, které nás spojují s půdou pod našimi nohami, se sluncem nad hlavou a s vodou, kterou pijeme.

Stačí se na chvíli zastavit a zaposlouchat se. Slyšíte šumění listí? To Gaia šeptá svá tajemství. Cítíte jemný vánek na tváři? To je její pohlazení. Každý den k nám promlouvá skrze přírodu, ukazuje nám, jak krásný a dokonalý je svět, když ho vnímáme s otevřeným srdcem.

Gaia je nejen naším domovem, ale také mocným zdrojem energie. Když se bosí projdeme po trávě, cítíme, jak se naše tělo propojuje s její silou. Když obejmeme strom, sdílíme s ním své pocity a on nám na oplátku dává klid a vyrovnanost.

Každý kámen, každá kapka vody v sobě nese moudrost Země. Lidé odjakživa sbírali kameny a krystaly, protože věřili, že v sobě uchovávají sílu Matky Země. A opravdu – když podržíme ametyst nebo růženín v dlani, můžeme cítit jejich jemné vibrace, které nás uklidňují a léčí.

Matka Země nám dává všechno – vzduch k dýchání, jídlo, domov. A stejně jako se ona stará o nás, my bychom měli pečovat o ni.

- Buďme vděční – každý den poděkujme Zemi za její dary. Stačí říct v duchu „Děkuji“ nebo se na chvíli zastavit a vědomě si užít její krásu.

- Pečujme o přírodu – méně odpadu, více stromů, méně spěchu, více respektu k živým bytostem.

- Propojujme se s ní – procházky v lese, dotek vody, meditace pod širým nebem. Každý okamžik v přírodě nás naplní její láskou a silou.

Ať už se nacházíme kdekoliv, kousek Gaiy nosíme stále v sobě. Je v našich srdcích, v každém našem nádechu, v našich myšlenkách. Jsme její součástí – stejně jako řeka patří moři a hvězda patří obloze.

Otevřete svá srdce a naslouchejte. Gaia k vám promlouvá – jemně, laskavě a s nekonečnou láskou.

-muž

Co je to orgonit

V hlubokém tichu ateliéru, kde se zvolna mísí barvy, vůně pryskyřice a lesk kovových špon, se zrodí něco mimořádného. Základními ingrediencemi této kouzelné alchymie je pryskyřice, kovové špony a přírodní křišťály, z nichž každý nese svou vlastní energii a příběh. Tyto elementy, s láskou a trpělivostí, se spojí v jedinečný orgonit – magický talisman, jenž spojuje sílu Země a nebes.

Každý orgonit je stvořen s úmyslem: čistit a harmonizovat svět kolem nás. Když tvoříte orgonit, není to jen o smíchání materiálů; je to rituál, ve kterém každý detail má svůj význam. Křišťál, symbol čistoty a uzdravení, se vkládá do středu, aby soustředil energii. Kovové špony, jako odrazy měnící se reality, rozpráší energii a vracejí ji zpět do harmonie. Pryskyřice je tmel, který spojuje vše do jednoho celku, jehož síla je v každé buňce. A když se do nich ještě přidá energetický symbol, stává se orgonit mostem mezi světem hmoty a světem neviditelných sil.

Tento proces, podobný alchymistické práci, je naplněn záměrem: přinést do našeho světa vyváženost a klid. Orgonit není jen umělecký předmět; je to živý artefakt, který ve svém nitru skrývá léčivé síly, jež se neustále vyzařují do svého okolí.

Jakmile je orgonit vytvořen, jeho magie začíná působit. Vytváří v prostoru harmonii, zbavuje nás negativních energií a vytváří ochranný štít proti škodlivým vlivům, jako jsou geopatogenní zóny, elektromagnetické záření či stres. Vyzařuje jemné, vysokovibrační energie, které nás neustále obklopují, podporují naši vitalitu, regeneraci a psychickou pohodu. Je to jako neviditelný přítel, který nás chrání a léčí, aniž bychom si toho byli vědomi.

A pak je tu i jeho schopnost pracovat s přírodními elementy. Stačí položit orgonit na sklenici vody a po několika minutách získá voda novou, vysoce harmonizovanou strukturu. Orgonit nejen čistí vodu, ale také harmonizuje potraviny, čaje a dokonce léky, čímž zvyšuje jejich účinnost a snižuje vedlejší účinky. Je to kouzelný prostředek pro každodenní péči o sebe i o přírodu kolem nás.

Každý orgonit je unikátní, každá jeho barevná kombinace, každý vzor a tvar mají svou symboliku. Někdy se leskne v duze barev, jindy je tajemně tmavý, jako by v sobě ukrýval celé vesmíry. Vždy však vyzařuje klidnou sílu, která nás spojuje s vesmírem, s přírodou a s naším vnitřním já.

A když se díváme na orgonit, můžeme cítit, jak pulzuje, jak v něm něco živého tiká, jak nás propojuje s hlubokými vrstvami existence. Můžeme si být jisti, že tento malý kousek vesmíru, který držíme v rukou, má moc proměnit náš svět, protože v sobě nese tajemství života samotného.

Orgonit, to není jen dekorace. Je to zázrak, který v sobě nese sílu lásky, harmonie a transformace. A v každém z těchto malých, krásně tvarovaných kamenů se ukrývá příběh o světě, který může být lepší, pokud jen nasloucháme a otevřeme se jeho léčivým vibracím.

Alabastr – kámen světla a jemnosti

Představte si, že jste v prastarém chrámu, kde se sluneční paprsky jemně lámou na bílých, lesklých zdech. Zdá se, jako by světlo tančilo. A právě ten materiál, co tak krásně září, se jmenuje alabastr. Dnes si o něm povíme příběh – ne obyčejný, ale takový, který v sobě nese moudrost starých civilizací a dotek magie.

Alabastr není jen tak ledajaký kámen. Je to minerál s duší – jemný, hebký na dotek, ale přitom silný ve své podstatě. Lidé ho používali už před tisíci lety. Staří Egypťané z něj vyřezávali sošky bohů, nádoby na vzácné oleje a dokonce i světelné lucerny. Věřili, že alabastr chrání posvátné věci a nese sílu bohyně Eset, která chránila rodiny a přinášela mír.

A víte, proč si alabastr oblíbili i mistři magie a léčitelé? Protože je to kámen vnitřního světla. Říká se, že když se na něj zadíváte při svíčce, odhalí vám jemné vrstvy energie – jako by odhaloval příběhy ukryté v tichu. Alabastr pomáhá léčit duši, tišit smutek a přinášet klid. Je jako měkké pohlazení pro srdce.

V esoterickém světě alabastr spojuje člověka s vyššími světy. Pomáhá nám naslouchat intuici, otvírá bránu ke vzpomínkám duše a usnadňuje kontakt s jemnohmotnými bytostmi – anděly, průvodci i vlastní duší. Proto ho často najdeme na oltářích, v meditačních místnostech nebo v rukou těch, kdo hledají vnitřní harmonii.

A co je na něm nejkrásnější? Že není křiklavý ani okázalý. Alabastr je skromný, čistý a tichý. Učí nás, že síla nemusí být hlučná. Někdy stačí být jako alabastr – nositelem světla v temných chvílích.

Tak až jednou uvidíte sošku z alabastru nebo svícen, vzpomeňte si na jeho příběh. A možná ucítíte jemné teplo, jako by k vám promlouval sám kámen – šeptem, ale jasně.

 
Záložky: alabastr, Alabastrové ručně malované orgonity, Gaia - soška Matky Země, Gaia Matka Země, orgonity, sošky orgonitové, vzor 4
Pohádka o Kameni života

Daleko za Mlžnými horami, kde se země otevírá v hlubokém údolí, jehož dno nikdy nespatřilo sluneční světlo, ležela prastará svatyně skrytá mezi větrnými proudy. Jen ti, kdo naslouchali šeptu větru a rozuměli řeči Matky Přírody, mohli najít cestu k její bráně.

V jedné vesnici na okraji lesa žila dívka jménem Elara. Odjakživa cítila zvláštní spojení s přírodou – stromy se před ní skláněly, ptáci jí zpívali písně a potoky se v její přítomnosti třpytily jasněji. Jedné noci se jí zdál zvláštní sen: obrovský pentagram vytvořený ze světla se vznášel nad údolím a uprostřed něj zářil kámen tak čistý, že odrážel samotnou podstatu života. Probudila se s jistotou, že tento kámen musí najít.

Vyrazila brzy ráno, vyzbrojená pouze váčkem s bylinkami a malým orgonitem, který jí věnovala její babička. „Chrání před temnou magií“, řekla jí stařena a pohladila ji po vlasech. „Až přijde čas, sama pochopíš jeho sílu.“

Cesta ji vedla hlubokým lesem, kde se mezi větvemi ozývaly tajemné hlasy. Náhle z mlhy vystoupily tři víly – jejich průsvitná křídla se třpytila jako rosa v ranním slunci. „Hledáš kámen života?“ zašeptala nejstarší z nich. „Musíš nejprve projít zkouškou čtyř živlů.“

Víly jí daly za úkol najít čtyři krystaly, z nichž každý byl spojen s jedním živlem – ohněm, vodou, zemí a vzduchem. Jen s nimi mohla vstoupit do svatyně.

Elara, mladá čarodějka, se vydala na nebezpečnou cestu za čtyřmi mocnými kameny. Tyto magické drahokamy měly sílu změnit celý svět, ale byly střeženy mocnými orchonky – temnými bytostmi, které v srdci noci žily a lovily.

Elara nejprve zamířila do temných močálů, kde se povídalo o tom, že bahenní démoni chrání ametyst, starodávný kámen, jenž ukrýval v sobě magii prorážející stíny. Cesta byla dlouhá a nebezpečná, močály plné blátivých pastí a zapáchajících hromad hniloby. Jakmile Elara vkročila na vlhkou půdu, zaslechla škrábání a šustění – bahenní démoni ji obklíčili. Byli to strážci bez slitování, s těly z tekuté bahenní hmoty a očima, které svítily jako uhlíky. Vyslali na ni vlny temné magie, ale Elara byla připravená. S hlubokým nádechem a pronesením kouzla na ochranu vyvolala kolem sebe bariéru světla, jež na moment pohltila démony. Avšak věděla, že toto není konec. Pomocí orgonitu, kouzelného artefaktu, který měla vždy po ruce, se jí podařilo jejich moc odrazit a ztemnělý ametyst vyzvedla z hlubin močálu. Ale hned cítila, že se s tímto kamenem probudila i nová temná síla.

Elara pokračovala dál, její srdce bilo rychleji, protože věděla, že cesta je stále nebezpečnější. Vstoupila do jeskyně, ukryté za mocným vodopádem, kde zanechali předkové růženín, posvátný kámen lásky. Vstoupila do vlhké tmy, kde odlesky vody a krápníků vytvářely jakýsi zlověstný obraz. Jakmile se však přiblížila ke kameni, ozvalo se dunění, které probudilo ducha starého draka. Drak s tělem obrovským a s očima jako živé plameny. Jeho zuby se leskly v šeru, a když promluvil, země pod Elarou se otřásla: „Nikdo se neodváží vzít kámen lásky, dokud neprokáže svou odvahu!“ Elara, i když srdce měla v hrdle, vytáhla z kapsy svůj osobní talisman – orgonit, a použila ho k vytvoření ochranné bariéry, která odrážela drakovu magii. S odhodláním přistoupila ke kameni a vyvolala obřad spočívající ve smíru. Růženín se konečně uvolnil, když přijala kouzlo a sílu starého draka. Drakovi se zklidnily oči a ustoupil, ale Elara věděla, že to nebylo vítězství nad drakem, ale nad tím, co je skryté v jejím vlastním srdci.

Nyní se Elara vydala na cestu do pouště, kde vítr hvízdal a písečné stvůry chránily citrín. Tento kámen měl sílu čistit duše a chránit před zlem. Když Elara dorazila na kraj dun, sahající až k obzoru, vítr zesílil a před ní se zjevil obrovský písečný golem, tělo z prachu a písku, jehož oči žhnuly jako žhavé uhlíky. „Nikdo nesmí projít!“, zřetelně zasyčel. Elara věděla, že tento kámen nemůže získat bez boje, a proto zavolala síly orgonitu, který ve své podobě nasměroval energii přímo do centra golema. Bojovali hodiny, Elara se snažila vyvážit proudy energie, ale nakonec její vnitřní síla a magie kamene zvítězily, což golema porazilo a citrín v její dlani zazářil.

Poslední výzva byla na vrcholu vysoké hory, kde lapis lazuli střežila chiméra, příšera, která měla tělo lva, křídla orla a hlavu hada. Byla to bytost, jejíž samotná přítomnost způsobovala zemětřesení a změny počasí. Elara vystoupila na strmé svahy hory, aby našla tento kámen, ale jakmile stanula na vrcholku, chiméra zaútočila. Srdce jí bušilo, ale věděla, že musí zvítězit. S pomocí síly všech čtyř kamenů, které nasbírala, a s využitím kouzla staré magie, začala propojovat síly elementů. S pomocí větru, vody, ohně a země posílila svou ochranu, dokud chiméra nepadla k zemi, a lapis lazuli ležel v její dlani, jako poslední kámen, který završil její cestu.

Elara vrátila kameny na místo, kde se spojily do magického kruhu a začaly vyzařovat ochrannou a léčivou energii. Orchonky, které ji celou dobu sledovaly, pochopily, že Elara není jen obyčejnou čarodějkou, ale nositelkou síly, která může změnit osud světa. Překonala každou překážku, a jak umístila kameny do magického kruhu, obnovila rovnováhu mezi světy.

Ale jakmile se obloha rozjasnila a vítr ztichl, Elara věděla, že její příběh ještě není u konce, a že temné síly nikdy nespí…

A tak se vrátila domů, ale už nikdy nebyla tou dívkou, která kdysi odešla. Stala se Strážkyní živlů, dcerou přírody a nositelkou prastaré magie. A příběh o ní se stal legendou, kterou víly šeptají v korunách stromů každému, kdo je ochoten naslouchat.

HLEDEJ

text v článcích zboží v obchodě

PŘIHLÁŠENÍ

REGISTRACE

Zde se můžete zaregistrovat.
© 2008-2025 Milan Vojtíšek    E-mail: lastura@lastura.cz