Hinduistický termín označující tu nejvnitřnější duchovní podstatu každého jedince a do češtiny se překládá většinou jako jáství, já, duše nebo nadduše. V buddhistické filosofii se átma objevuje v o odlišném významu a nazývá se anattá.
Pojem átma je plně rozebírán v upanišadách a základním poselstvím z tohoto rozboru je totožnost átma a brahman, tedy individuální jáství člověka a nejvyšší kosmický fenomén:
Základem je tedy poznání átma a zjištění, že je vskutku totožné s brahma. Tak je možno dosáhnout vysvobození (mókša) z koloběhu životů (samsára). Toto poznání není pouhé intelektuální poznání, ale prožitek této jednoty, kterého je možno dosáhnout různými způsoby. V upanišadách se někdy mluví o soustředění na átma nebo meditaci, že vše je átma. V nejstarších upanišadách je možné nalézt i zmínky o milosti, kterou člověk může dojít tímto zjištěním.
Átma je to nejcennější v nás. Hodnotu našeho Átma nelze změřit ani vyčíslit, je to hodnota věčná. Átma je odrazem nejčistší podstaty Bytí. Sídlí v srdci, ale při spojení (józe) se setkává s kundalíni v sedmé čakře. Uvědomění si vlastního Já, Átma, v nás znamená dosažení absolutního naplnění. Naše bytost začíná existovat v radosti z vnímání Tvoření. Átma je čistou pravdou, vědomím a blažeností. Lidská bytost se tak dostává na nový stupeň své existence.
Zdroj těchto informací a naše schopnost si je ověřit se nám zpřístupňuje otevíráním našich čaker, vyrovnáním energií našich kanálů a upevněním naší pozornosti v sahasrára čakře. Nové chápání sebe sama pak zvyšuje sílu, účinnost a radost lidské bytosti.
