Význam sanskrtského pojmu vadžrajána a tibetského pojmu dordže thegpa: Theg-pa je tibetský překlad sanskrtského slova jána, v češtině vozidlo. Dordže je tibetský překlad sanskrtského slova vadžra, což je předmět, který znázorňuje nezničitelnost. Doslovný překlad by tedy byl „nezničitelné vozidlo“. V praxi se však dnes běžně místo vozidla používá pojem cesta. Můžeme se setkat s pojmy cesta tajné mantry, tantrajána nebo mantrajána, tedy cesta tanter, resp. cesta manter. Tajné v tomto kontextu znamená předávané ústně.
Název dordže má také rituální předmět, který současně se zvonkem symbolizuje neduální stav mysli. Sjednocení našich ženských a mužských aspektů osvícení, prvotní moudrosti a bódhičitty. Dordže, neboli vadžra může mít devět, pět nebo tři paprsky. Paprsky mírné vadžry jsou u hrotu spojeny, zatímco paprsky hrozivé vadžry jsou na konci mírně roztažené. Horní sada pětipaprskové vadžry symbolizuje pět buddhovských moudrostí.
Podle vadžrajány lze buddhismus, tedy nauky Buddhy Šákjamuniho, rozdělit na tři úrovně: malá cesta (tib. theg čung, skt. hínajána), velká cesta (tib. theg čhen, skt. mahájána) a nezničitelná cesta (tib. dordže thegpa, skt. vadžrajána). Toto členění starší směry buddhismu neznají, jelikož se jedná o pozdější dodatečné pojmenování. Vadžrajána se v rámci tohoto členění pokládá za nejvyšší učení, které nejrychleji vede k cíli.
Jejím cílem je dosažení původního, neduálního stavu mysli, kdy se plně rozplyne jakýkoliv rozdíl mezi subjektem a objektem (tzv. rigpa neboli stav osvícení). Vadžrajána pracuje z úrovně výsledků, (oproti dalším dvěma hlavním buddhistickým stezkám) hlavně také nahromaděním příčin vedoucím k osvícení, ale praktikující se zde již od začátku identifikují s konečným stavem (stavem osvícení) za účelem přeměny všech zážitků na sebevysvobozující a pro dosažení vhledu co nejrychlejších výsledků.
Dle tvrzení některých stoupenců vadžrajány historický Buddha Siddhártha Gautama předával učení vadžrajány těm žákům, kteří jej neviděli jako boha, osobu nebo nějakou vnější sílu, ale důvěřovali mu jako zrcadlu vlastní mysli.[3] Díky své síle a vhledu probouzel kvality bytostí a využíval nesčetných dovedných prostředků k jejich plnému rozvoji. Tato nejvyšší nebo „třetí“ úroveň se skládá ze tří přístupů, které se nazývají: Cesta metod, Cesta vhledu a Gurujóga. Pomocí těchto přístupů může mysl rozpoznat sama sebe buď skrze svoji energii, vědomí nebo sílu identifikace s učitelem (tib. láma).
Existuje více různých škol tibetského buddhismu. Školy linie Sarma, neboli tzv. nového překladu - Sakjapa, Gelugpa a Kagyupa - upřednostňují 4.stupně tanter - (Kríja Tantra, Čárja Tantra, Jóga Tantra, Anuttarajóga Tantra). Škola tzv. starého překladu - Ňingmapa - vnitřně člení tantry na vnější (Krija Tantra, Čárja Tantra, Jóga Tantra) a vnitřní (Mahajoga, Anujoga a Atijoga neboli Dzogčhen). Klíčové v těchto tantrách je mít čistý, dokonalý stav myšlení, podle nauk Mahajány o bódhičittě. Díky těmto zručným metodám můžeme rychle dosáhnout dokonalého osvícení.
V Česku jsou rozšířené např. školy Karma Kagjü pod duchovním vedením 17. Karmapy Thajeho Dordžeho, která pro označení vadžrajány používá pojem Diamantová cesta. Tradiční škola Karma Kagyu je pod duchovním vedením 17. Karmapy Orgyen Trinley Dordžeho a tak jako další velké školy používá tradiční pojem vadžrajána.
Další v ČR rozšířené učení je Dzogčhen neboli atijóga patřící do školy Ňingmapa.
Zdroj informací: wikipedia
