Blín černý

Hyoscyamus zahrnuje asi 20 druhů, které rostou v Eurasii, na východě až po Japonsko, nejvíce pak ve středozemí a v přední Asii.

Latinské rodové jméno je složeninou řeckých slov hys=prase a kyamos=bob. Plodem blínu je tobolka, která dokud je zavřená připomíná bob, a dříve se věřilo, že prasata blín mohou žrát aniž se otráví. Druhové jméno niger (=černý) pak odkazuje pravděpodobně na barvu semen.

Jednoletá až dvouletá, žláznatě chlupatá, nepříjemně páchnoucí, 20 až 90 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, téměř oblá, hustě chlupatá, zelená. Listy v přízemní růžici dlouze řapíkaté, v obrysu vejčité, chobotnatě peřeně zubaté, záhy odumírající, lodyžní listy střídavé, sbíhavou bází přisedlé, poloobjímavé, žláznatě chlupaté, tvarem podobné listům přízemním. Květy uspořádány ve vijanech, vyrůstají v úžlabí listenů, takřka přisedlé, 5četné, špinavě žluté a fialově žilkované, kalich 5cípý, vně hustě žláznatě chlupatý. Plodem je tobolka. Kvete v červnu až září.

Rumiště, podél cest, pole, komposty, na půdách vysýchavých až čerstvě vlhkých, písčitých až hlinitých, výživných, dusíkatých, slabě zásaditých až slabě kyselých, stanoviště slunné a teplé.

U nás roste roztroušeně zejména v teplejších oblastech, přechodně i v méně příznivých polohách, v posledním období však zřejmě v důsledku působení člověka na ústupu. Celkově roste na severu po jih Skandinávie, na východě po Mongolsko a sever Indie, na jihu po severní Afriku, zavlečen byl do východní Asie, Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland.

Sbírá se hlavně list (Folia hyoscyami), ale i celá nať (Herba hyoscyami), kořen (Radix hyoscyami) nebo semena (Semen hyoscyami).

Celá rostlina (nejvíce kořen, méně semena a nejméně zřejmě listy) obsahuje alkaloidy, z nich nejvýznamnější je l-hyoscyamin a l-skopolamin, vedlejšími alkaloidy pak jsou atropin, apoatropin a kuskhygrin. Dále je přítomen hořký glykosid hyoscyopikrin, třísloviny, silice a v semeni olej.

Otravy se projevují téměř stejně jako otravy rulíkem zlomocným, tzn., že i blín je rostlinou smrtelně jedovatou.

Listy s sbírají od června do října.

Zejména v minulosti bylo blínu užíváno i v lidovém léčitelství. Ve středověku bylo blínu užíváno jako anestetika při operacích a také při revmatismu (zevně se užíval olej získaný ze semen), zápalu plic, kašli, nechutenství či při hadím uštknutí, vdechování par z napařených semen údajně zmírňuje bolesti zubů, celkově lze blínu použít podobně jako listů rulíku zlomocného.

Vzhledem k tomu ale, že se jedná o rostlinu smrtelně jedovatou, je její užití v samoléčení krajně riskantní!!!

V současnosti se blínových drog užívá k izolaci alkaloidů, jež nacházejí uplatnění v oficiální medicíně (např. při léčbě astmatu).

Dále se užívá proti křečovitým bolestem trávícího ústrojí, proti úporným bolestem při močení, pomáhá při psychickém podráždění a hysterii, mírní astmatické potíž.

Jednotlivá dávka by neměla přesáhnout 0,3 g, denní dávka maximálně 1 g sušených listů.

Jedovatá je celá rostlina zvláště semena. Otrava se projeví suchostí v ústech, rozšířením zorniček, poruchami vidění, zrychlením pulzu, zarudnutím v tváři, zvýšenou teplotou až horečkou. Později se dostaví halucinace, snížení krevního tlaku, ochablost, povrchní dýchání, chladnutí končetin, bezvědomí a smrt.

Při léčení nejprve navodíme zvracení, podáme živočišné uhlí a zvýšenou teplotu snižujeme studenými obklady. Při zástavě dechu provádíme umělé dýchání. Přivolaný lékař podá postiženému injekci fysostigminu.

Homeopatický lék mírní křečovitý noční kašel a je účinným lékem proti deliriu.

Blín býval hlavní součástí tzv. čarodějných mastí, kterými si hysterické ženy středověku potíraly tělo (zejména obličej a genitálie) a v nastalých halucinacích pak odlétaly na slavnost čarodějnic, tedy na sabat. Mast se vyráběla ze sádla, do něhož byla vedle blínu vmíchána celá řada dalších bylin, jako např. rulík, lilek, durman, kořen mandragory, bolehlav, mladé makovice aj.

Ve středověku byl blín rovněž jednou z důležitých součástí tzv. nápojů lásky, pomocí kterých se u vyhlédnuté osoby druhého pohlaví mělo dosáhnout sexuální touhy i proti její vůli.

Blínu bývalo užíváno jako vraždícího nástroje. Blín byl rovněž někdy přidáván do slabšího piva, aby se zvýšila jeho opojnost. A bylo jej používáno jako vykuřovadla.