Devětsil lékařský

Devětsil je trvalka se silným, dlouze výběžkatým, nepříjemně páchnoucím oddenkem, a přímou, hustě šupinatou lodyhou. Načervenalé, bohaté květenství vytváří hrozen s 16 až 55 úbory nebo latu se 30 až 130 úbory, v závislosti na pohlaví. V době květu, tedy velmi brzy na jaře, dosahuje lodyha výšky až půl metru, později, při dozrávání plodů, až jednoho metru. Listy vytvářejí bohaté přízemní růžice, jsou okrouhle nebo trojhranně srdčité, na rubu šedoplstnaté, na líci tmavěji zelené.

Devětsil je velmi rozšířená bylina podhorských a horských oblastí, roste zejména ve vlhčích lesích.

Předmětem sběru je především oddenek (Radix petasitidis), ale někdy se využívá také list (Folium petasitidis). Oddenek sbíráme časně na jaře, list můžeme sbírat od jara do podzimu. Místně se sbírá a také úspěšně využívá i květ.

Droga obsahuje silici, hořčiny, sliz, třísloviny, pektin, inulin, fenol, cholin, sloučeniny síry a stopy minerálních solí. Květy obsahují navíc ještě kyselinu tanovou a dextrin.

Všechny devětsilové drogy patří ke staroslavným, dnes neprávem opomíjeným léčivkám. Oddenek působí močopudně a je výborný při horečnatých chorobách, při astmatu, dně a padoucnici, také výrazně utišuje kašel. Ostatní drogy mají podobný účinek, regulují také látkovou výměnu a jsou vhodnou příměsí do čajů, například protirevmatických.

Podáváme buď macerát nebo nálev, případně práškovaný suchý kořen. Vše užíváme před jídlem nebo mezi jídlem. Dobře se osvědčil i bylinný balzám a homeopatické provedení. Dříve bývala velice oblíbená aplikace kořene ve víně, a to jak kořene v celku, tak i práškovaného.

Dřívější oblibu devětsilových drog zřejmě narušil jejich nepříjemný zápach, který může způsobit i nevolnost. Proto je samostatně podáváme jen zřídka a dáváme přednost jejich přimíchávání do směsí. Jejich hmotnostní podíl by ale neměl překračovat 15%.

Potíž je ovšem v tom, že list devětsilu se v podstatě nesbírá vůbec a kořen se do směsí dá zařazovat jen obtížně. Vyžaduje totiž pouze úpravu varem, kterou naopak nesnáší naprostá většina naťových nebo listových drog, zejména siličnatých. Řešení je proto velmi pracné a vyžaduje značné zkušenosti.

Devětsilové listy v čerstvém stavu se používají na obklady kloubů a ran při výronech, odřeninách apod. Velmi se nám osvědčilo předtím listy naklepat paličkou, aby uvolnily šťávu. Ještě lepší je naklepané listy před přiložením na otekly kloub ponořit do horkého oleje. Po takové aplikaci oteklý kloub nejen splaskne, ale ztratí se i "voda".

Kořenová droga se s úspěchem používá jako účinný protikřečový prostředek při křečovitých poruchách žaludku a močového systému, ale i při křečích žlučníku. Vynikající je působení při tzv. dráždivém žlučníku. Droga se může kombinovat například s heřmánkem, pelyňkem, mátou, meduňkou, ale také třeba s artyčokem. Kořen se dříve užíval i proti střevním cizopasníkům, zejména u dětí, a jelikož je zcela neškodný, nic nebrání jeho užívání i dnes.

Na revmatické bolesti kloubů jsou vhodné prosté obklady listem nebo jeho částmi. Pro nadměrnou velikost listů devětsilu, které odnepaměti chránily před sluncem a deštěm, nazývali staří Řekové bylinu "kloboukovou bylinou" a také její latinský název je odvozen od tohoto slova. List se umyje studenou vodou, přiloží hladkou vrchní stranou ve dvou vrstvách na bolavý kloub a převáže obvazem.

Devětsil je bylina, u které vlastně homeopatická esence přežila nejen slávu, ale i vlastní používání byliny v alopatii. Bylo to ovšem dáno i tím, že používání tinktury je mnohem příjemnější než užívání byliny jako takové.

Esence se zhotovuje z čerstvého oddenku, sbíraného brzy na jaře před rozkvětem, tzn. od února do března. Připravuje se podle §3 s použitím lihu 80%. Esence se ředí lihem 30% na potenci D4. Obecně se užívá ředění D3 s dávkováním 3krát denně 9 kapek, před jídlem, po dobu pěti týdnů. Aplikace se provádí prakticky podle alopatie, čili je poměrně široká.

Nejstarší psaný recept na užití prášku z kořene s vínem je z roku 1597 a pochází z Anglie. Již v té době byl lék používán proti všem infekčním, nakažlivým a zhoubným chorobám a také proti moru - viz německý název Pestwurze neboli morový kořen či kořen proti moru. Tento recept je velice účinný i dnes. Užívá se 1,5 gramu prášku na 1 dcl červeného vína 2krát denně před jídlem, po dobu 30 dní.