Charakteristická je pro ně zavinutá schránka z uhličitanu vápenatého ve formě aragonitu.
[o4-R-W200]Schránka je rozčleněna přepážkami na komory vyplněné plynem a slouží i jako hydrostatický orgán. Samotný živočich je usazen v poslední a největší komůrce u ústí. Ústa jsou obklopená věncem ramen. Obvykle dosahovali velikosti v řádu několik centimetrů až několik desítek centimetrů, existovali však také druhy dosahujících obřích rozměrů, jejichž schránka mohla narůst do velikosti přes 2 metry. Dosud největší nalezený exemplář měří na výšku 2,3 metru, přičemž se předpokládá, že mohli být i větší. Největší odhady hovoří až o 3 metrech v průměru.
Představovali významnou součást potravních řetězců v druhohorních mořích, jejich konzumenty byli například někteří mosasauridi. Amoniti zřejmě vymřeli spolu s dinosaury na samém konci druhohor, některé objevy však naznačují, že mohli přežít ještě do starších třetihor (tzv. Dead Clade Walking).
Jejich fosílie znali již starověcí učenci nejpozději v 1. století n. l. Sehráli také jistou úlohu v mytologii, kdy některé jejich zkameněliny byly považovány za magické „hadí kameny“.
Jejich zkameněliny dnes zdobí četné sbírky po celém světě. Mohou být otesané pro zvýraznění vnějšího tvaru schránky, vyleštěné pro odhalené vnitřní struktury, ale nejčastěji je můžeme vidět rozřezané ve dví a na řezu vyleštěné. Jsou také hojným obchodním artiklem v mnoha muzeích i jinde. Mezi největší naleziště patří Maroko nebo Madagaskar, poměrně běžní jsou však také v České republice.
Zde jsou fotky a popisy různých druhů amonitů (anglicky).
