Nepravidelný až kulovitý útvar mikroskopických až několikametrových rozměrů, svým složením více nebo méně odlišný od okolní usazené horniny. Konkrece vznikají koncentrováním nerostné substance, někdy kolem růstového centra (např. kolem zkamenělin). Mohou se tvořit i na mořském dně (manganové konkrece), nejčastěji však uvnitř nedostatečně zpevněného sedimentu, tj. v období diageneze. Příkladem jsou konkrece vápnité, křemité (rohovec), pyritové.
Ottův slovník naučný:
Konkrece (z lat. concretio), zhuštění, v petrografii slovou nerostné vytvořeniny v hornině hmotou od hmoty horniny rozdílné, tvaru ponejvíce kulovitému blízkého, ale tak vzniklé, že prostředek jest nejstarší, kraje pak jsou nejmladší. Často jeví tvary čočkovité, ledvinité a pod., někdy i ploché až plátkovité. Někde vznikají současně s horninou, jinde později. Na př. konkrece kalcitu v některých vápencích, kyzu železného v některých lupcích, azuritu v některých pískovcích, pazourku ve křídě, cicvary v hlíně a j. Slínové konkrece ve hlinách a lupcích, jsou-li sloupkovitě rozpukány, slovou septarie. Bv.
