Kukuřice setá

1) Jak už napovídá botanická Med, kukuřice setá je mohutná jednoletá tráva s plnými, hladkými a lysými stébly, dorůstajícími výšky i přes 2 metry. Listy jsou široce čárkovitě kopinaté, obchvatem přisedlé. Jednodomé pestíkové květy vytvářejí dlouhé vláknité čnělky, směstnané do úžlabních, listeny zabalených palicovitých klasů. Prašníkové květy tvoří rozkladité, větevnaté laty. Obilka je hranolovitá, zmáčknutá. Kvete v červenci a srpnu.

2) Kukuřice je hojně pěstovaná kulturní rostlina, jen ojediněle zplaňující.

3) Drogou jsou čnělky (Stigma maydis). Dlouhá vlákna, která vyčnívají z palicovitých klasů, se sbírají v době květu.

4) Z obsahových látek nutno uvést především saponiny, dále flavony, menší množství silice, z minerálních látek především draslík, zatím ne zcela známý alkaloid, třísloviny, pryskyřice, aminy, mastný olej, allantoin a další látky.

5) Silně močopudná droga kukuřice je vhodná do čajů proti obezitě. Působí též jako mírné kardiotonikum, při současném mírném zvyšování krevního tlaku. Působí také žlučopudně a snižuje i hladinu krevního cukru.rnrnLéčivé účinky má i olej z kukuřičných klíčků, běžně přicházející na náš trh jako veterinární léčivo. Olej je možné použít i v humánní praxi, kromě jiného je bohatý na vitamín E a obsahuje i velké množství nenasycených mastných kyselin. Léčebně se využívá i kukuřičný škrob, u nás známý jako Maizena.

6) Vhodnou lékovou formou je nálev, připravený obvykle ze 4 až 6 g na sklenici o objemu 0,2 litru. Nálev se nechá 15 minut vyluhovat a podle požadovaného účinku se podávají 2 a více sklenic denně.

7) Droga je podle našeho názoru zcela neprávem opomíjena. Je vhodná jak do směsí, tak i pro samostatné podávání. Není vhodná pro inhalace, a sice pro možnost vzniku nevolnosti přecházející až do dávení. Protože zajišťuje zvýšené vyplavování solí z těla, je vhodná pro léčbu revmatických problémů, dny a urolitiázy různého původu. Při dlouhodobém podávání může dojít k iontové nerovnováze, a proto nedoporučujeme delší léčebnou kúru než 1 měsíc. Kromě osobní nesnášenlivosti se nevyskytují žádné nežádoucí účinky a při běžných dávkách nejsou ani absolutní kontraindikace.

8) Doporučujeme následující odtučňovací čajovinu:rnrnnať svízele syřišťového 100 grnrnkukuřičné čnělky 50 grnrnkrušinová kůra 50 grnrnnať čekanky 25 grnrnnať tymiánu 25 grnrnPodáváme nálev v množství minimálně 2 a maximálně 4 sklenice za celý den.

9) Použití kukuřice v homeopatii je málo známé, i když je lékem, využívaným prakticky od její domestikace v Evropě. Zde platí to, co už bylo mnohokrát řečeno, totiž že když je rostlina léčivá nebo alespoň užitečná, je zpravidla léčivá celá.rnrnDosud se využívaly v homeopatii pouze sušené čnělky samičích květů. Ale právě sušení čnělek, zejména v domácím prostředí, bývá největším problémem, a proto se začaly užívat čnělky čerstvé. Sbírají se v době největšího rozkvětu kolem osmé hodiny ranní. Upravují se podle §1 tak, že se vylisuje šťáva a smíchá s lihem 90% v poměru 1:1. Roztok se odstaví pro usazení kalů a pak se přefiltruje. Esence DO se dále ředí lihem 40% na potenci D2, ve které se užívá s dávkováním 3krát denně 10 kapek, po jídle.rnrnSušené čnělky mají v homeopatii prakticky stejný účinek jako čnělky čerstvé, jenže výroba a především sušení je daleko pracnější. Upravuje se podle §4 také do potence D2, jen obecné dávkování je jiné, totiž 3krát denně 7 kapek, po jídle.rnrnUžívání je stejné jako v alopatii s hlavním důrazem na aplikace, sloužící snížení hmotnosti, dále při srdečních potížích s otoky a pro mírné zvyšování krevního tlaku.

10) Přehnané konzumování kukuřice, což je současná móda, může mít z důvodu vysokého obsahu selenu za následek jednak nadměrné působení tohoto důležitého stopového prvku v organismu a jednak nedostatek vitamínu PP - niacinu, neboť kukuřice obsahuje antivitamín, který snižuje účinnost niacinu v organismu.rnrnPůvod kukuřice samotné není dosud vyjasněn. Do Evropy byla dovezena prokazatelně Kryštofem Kolumbem, ale jinak byla známa už ve staré Číně, zřejmě i ve Střední a samozřejmě v Jižní Americe. U nás je začátek pěstování datován teprve do 17. století, ale nejvíc se rozmohlo její pěstování teprve v posledních desetiletích.

Kukuřice - Tabbouleh Z historie Jihoameričtí a středoameričtí praobyvatelé Nového světa kukuřici hýčkali. A projevovali jí úctu a vážnost. Mayové dokonce v peruánském Cuzku postavili chrám, který zasvětili této rostlině, a zaplnili ho zlatými a stříbrnými symboly kukuřice - uchovatelky života. A jak jinak: první obilky kukuřice přivezly do Evropy roku 1493 Kolumbovy lodi. Nejdříve zdobila královské zahrady a až o mnoho let později se stala i potravinou. K nám kukuřice přicestovala až v 17. století s největší pravděpodobností z Balkánu. Říkalo se jí turecká pšenice, nebo také turkyně či turčice...