.
   
středa 10. prosince
svátek slaví Julie, Juliána , zítra Dana, Danuše
 
 VÍCE INFORMACÍ: 29337
Mayský kalendář - léčivý alabastrový orgonit
Léčivý alabastrový orgonit na stojánku.
Rozměry: 155 × 15 mm (průměr × hloubka)
Minimální dosah působení 28 m.
Hmotnost: 720 g včetně obalu.
Výrobce: LASTURA
700.00 Kč
ks
Skladem je 1 ks.
Uvedené ceny jsou včetně DPH (nejsme plátci DPH).
 

Mayský kalendář: Tajemství času a vesmíru

Představte si svět ukrytý v hustých tropických pralesech Střední Ameriky. Mezi vysokými pyramidami a posvátnými chrámy zde kdysi žila civilizace Mayů, kteří nejen stavěli velkolepá města, ale také zkoumali hvězdy a rozuměli času mnohem lépe, než si možná myslíme. Jejich kalendář nebyl jen prostým způsobem, jak odpočítat dny – byl klíčem k porozumění vesmírných cyklů, osudu i smyslu života.

Mayové nevěřili v lineární čas, jak jej známe dnes. Místo toho věřili v cyklický čas, který se neustále opakuje jako kruh. Proto vytvořili dva hlavní kalendáře, které se prolínaly a tvořily složitý, ale precizní systém:

Tzolk’in – Posvátný kalendář o 260 dnech, který se skládal z 20 pojmenovaných dní a 13 čísel. Používal se pro věštění a duchovní účely. Každý den v tomto kalendáři měl svůj vlastní osud a charakter.

Haab – Sluneční kalendář o 365 dnech, který se skládal z 18 měsíců po 20 dnech plus 5 „nešťastných“ dní na konci roku. Tento kalendář Mayové používali pro každodenní život, zemědělství a činnost společnosti.

Kombinací těchto dvou kalendářů vznikl Kalendářový kruh, který se zopakoval každých 52 let. Tento cyklus byl posvátný a při jeho dokončení Mayové konali obřady, aby zajistili, že svět bude pokračovat.

Kromě těchto dvou cyklů Mayové používali ještě Dlouhý účet, což byl kalendář, který sledoval dlouhé časové éry. Tento kalendář byl založen na cyklech b’aktun, každý o délce 394 let. Jeden velký cyklus trval 13 b’aktunů (asi 5 125 let) a poslední skončil 21. prosince 2012. Tato událost vedla k mnoha spekulacím o konci světa, ale ve skutečnosti znamenala jen začátek nového cyklu, nikoliv apokalypsu.

Pro Maye byl čas posvátný a vše mělo svůj přirozený cyklus. Každá doba měla svůj význam, svou energii a svou lekci. Věřili, že život je neustálá transformace, a stejně jako se střídají roční období, mění se i lidský osud. Mayský kalendář není jen měřením času, ale mapou duchovní cesty každého člověka.

Možná i my bychom se měli zamyslet nad tím, jak chápeme čas. Někdy se zdá, že se život řítí kupředu bez zastavení, ale možná bychom měli více věřit přirozeným cyklům. Stejně jako Mayové chápali, že konec není konec, ale pouze začátek něčeho nového, i my můžeme vidět každou změnu jako příležitost k růstu a novému začátku.

A co když je v kalendáři ukryto ještě větší tajemství? Co když jeho cykly neovlivňují jen běh dějin, ale i osudy jednotlivců? Možná nás neviditelné síly času vedou přesně tam, kam máme dojít. Možná jsou prastaré symboly klíčem k pochopení naší vlastní existence. A tak se znovu ptáme: Opravdu rozumíme času, nebo je to on, kdo nás vede? Tajemství mayského kalendáře stále čeká na své úplné odhalení...

Alabastr – kámen světla a jemnosti

Představte si, že jste v prastarém chrámu, kde se sluneční paprsky jemně lámou na bílých, lesklých zdech. Zdá se, jako by světlo tančilo. A právě ten materiál, co tak krásně září, se jmenuje alabastr. Dnes si o něm povíme příběh – ne obyčejný, ale takový, který v sobě nese moudrost starých civilizací a dotek magie.

Alabastr není jen tak ledajaký kámen. Je to minerál s duší – jemný, hebký na dotek, ale přitom silný ve své podstatě. Lidé ho používali už před tisíci lety. Staří Egypťané z něj vyřezávali sošky bohů, nádoby na vzácné oleje a dokonce i světelné lucerny. Věřili, že alabastr chrání posvátné věci a nese sílu bohyně Eset, která chránila rodiny a přinášela mír.

A víte, proč si alabastr oblíbili i mistři magie a léčitelé? Protože je to kámen vnitřního světla. Říká se, že když se na něj zadíváte při svíčce, odhalí vám jemné vrstvy energie – jako by odhaloval příběhy ukryté v tichu. Alabastr pomáhá léčit duši, tišit smutek a přinášet klid. Je jako měkké pohlazení pro srdce.

V esoterickém světě alabastr spojuje člověka s vyššími světy. Pomáhá nám naslouchat intuici, otvírá bránu ke vzpomínkám duše a usnadňuje kontakt s jemnohmotnými bytostmi – anděly, průvodci i vlastní duší. Proto ho často najdeme na oltářích, v meditačních místnostech nebo v rukou těch, kdo hledají vnitřní harmonii.

A co je na něm nejkrásnější? Že není křiklavý ani okázalý. Alabastr je skromný, čistý a tichý. Učí nás, že síla nemusí být hlučná. Někdy stačí být jako alabastr – nositelem světla v temných chvílích.

Tak až jednou uvidíte sošku z alabastru nebo svícen, vzpomeňte si na jeho příběh. A možná ucítíte jemné teplo, jako by k vám promlouval sám kámen – šeptem, ale jasně.

Co je to orgonit

Léčivý orgonit: Dekorace, která harmonizuje vaše prostředí a energii

Léčivý orgonit je nejen nádherná, ale i praktická dekorace, která má sílu transformovat vaše okolí. Vyčistí a zharmonizuje prostor, odstraní škodlivé geopatogenní zóny a vyzařuje celé spektrum léčivých energií s vysokými vibracemi, které pozitivně působí na vaše tělo i mysl.

Orgonit je výjimečný harmonizátor energií, který čistí a vyrovnává energetické pole svého okolí. Účinně neutralizuje negativní vlivy geopatogenních zón, čímž vytváří zdravé a vyvážené prostředí, ve kterém se cítíme klidněji a více v souladu s přírodou. Je také ideálním pomocníkem v boji proti škodlivým elektromagnetickým zářením, které nás obklopuje ve formě Wi-Fi signálů a mobilních telefonů.

Orgonit neustále vyzařuje jemné, léčivé energie, které mají pozitivní vliv na naše tělo a mysl. Pomáhá zlepšit vitalitu, regeneraci a celkovou pohodu, čímž podporuje naši rovnováhu na všech úrovních. Tento nádherný nástroj přináší harmonii do každodenního života a vytváří okolo nás ochranný energetický štít.

Orgonit je také efektivní při harmonizaci vody a potravin. Už za 15 až 20 minut dokáže energeticky obohatit až dva litry vody, kdy ji vrací její přirozenou strukturu. Stejný princip můžete aplikovat na jiné nápoje nebo potraviny, stačí umístit orgonit do lednice nebo poblíž skladovaných surovin. Orgonit je ideální také pro bylinky, čaje a léky, kde pomáhá zlepšit jejich účinky a snižuje vedlejší účinky.

Orgonit se skládá z polyesterové pryskyřice, kovových špon, přírodních křišťálů a speciálního léčivého energetického symbolu. Pro zvýraznění jeho kouzelných vlastností jsou některé orgonity doplněny o glitry, které jim dodávají zajímavý lesk. Některé produkty jsou malovány akrylovými barvami a zdobeny patinou, která jim přidává magický nádech.

Léčivý energetický symbol je klíčovým prvkem, který zvyšuje účinnost orgonitu. Tento symbol:
- transformuje negativní energie na pozitivní a léčí tak všechny druhy škodlivých vlivů
- účinně odstraňuje geopatogenní zóny
- vyzařuje široké spektrum léčivých energií, které pomáhají odstraňovat příčiny nemocí a zvyšují duchovní úroveň člověka
- harmonizuje energie ve svém okolí a má pozitivní vliv na přírodu, obzvláště na zvířata, která orgonity milují

Orgonit není jen dekorace, ale i nástroj pro duchovní růst. Jeho schopnost transformovat negativní orgonovou energii na pozitivní je vnímána jako jemné šumění, které nás propojuje s vesmírem a jeho léčivými silami. Příběhy lidí, kteří orgonit používají, vyprávějí o zlepšení spánku, zvýšení energie a celkovém zklidnění mysli. Někteří tvrdí, že orgonit má vliv i na počasí a neutralizuje elektromagnetické záření.

Lidé, kteří pracují s orgonitem, často popisují, jak se díky němu cítí klidněji, soustředěněji a více propojeni se svou vnitřní silou. Orgonit působí jako energetický štít, který nás chrání před moderními hrozbami a zároveň nás spojuje s přírodními energiemi.

Každý orgonit je jedinečný. Ať už jde o amulet, pyramidu nebo jiný tvar, každý kousek je vytvořen s láskou a pečlivostí. Orgonity mají vlastní energetický podpis, který rezonuje s naším tělem a myslí, a pomáhá nám přitahovat pozitivní energii. Když se na ně díváme, můžeme pocítit jejich pulsování a spojení s vesmírnými silami.

Orgonit je mnohem víc než jen krásná dekorace. Je to mocný nástroj, který přináší harmonii a rovnováhu do našeho života. Pomáhá nám zlepšit zdraví, vitalitu i duchovní růst, čímž se stává cenným společníkem na naší cestě k vyšší vibraci a propojení s vesmírem. Nechte se inspirovat jeho silou a objevujte tajemství, která v sobě skrývá.

 
Záložky: alabastr, Alabastrové bílé orgonity, léčivé tácky se stojánkem, Mayský kalendář, orgonity
Pohádka o Morgranině prokletí

Hluboko v srdci prastarého lesa, kde se mlha vznášela mezi kmeny jako závoj tajemství a zpěv ptáků se mísil s šepotem větru, stála dávno zapomenutá svatyně Matky Přírody. Uprostřed kamenného kruhu, posetého vyrytými runami, se na mramorovém oltáři třpytil pentagram tvořený pěti vzácnými krystaly – křišťálem, ametystem, růženínem, citrínem a lapisem lazuli. Každý z nich nesl jinou sílu, ale dohromady tvořily klíč k harmonii světa.

O této svatyni se však doslechla Temná čarodějnice Morgrana, která toužila ovládnout živly a pokřivit jejich sílu pro své záměry. Přišla s armádou stínů, rozpoutala bouři a krystaly ukradla. Jakmile je vytrhla z pentagramu, svět ztratil rovnováhu – řeky se zakalily, vítr zhoustl jedovatým prachem a zvířata se rozutekla ve strachu.

V tu dobu žila v nedaleké vesnici dívka jménem Elira, která se od své babičky naučila umění orgonitu – alchymii, která uměla přetvářet energii a vracet světu harmonii. Když viděla, jak se příroda začíná chvět bolestí, věděla, že je něco strašně špatně.

Vyhledala moudrou vílu Lunaris, strážkyni posvátného lesa, která jí odhalila pravdu:
„Jen orgonit s pěti krystaly dokáže zlomit Morgranino prokletí. Ale musí být zasvěcen při Velkém obřadu, jinak zůstane jen kamenem bez života.“

Elira neváhala. Vyrazila na nebezpečnou cestu, aby získala ukradené krystaly zpět.

V temných močálech se vzduch chvěl těžkou mlhou a voda byla hustá a černá jako inkoust. Každý krok znamenal nebezpečí – stromy měly pokroucené větve jako pařáty a pod hladinou se skrývala neviditelná hrozba. Elira postupovala opatrně po kluzkých kořenech, když vtom se bahno pod jejíma nohama pohnulo. Z vody se vynořili bahenní démoni – beztvaré stíny s planoucíma očima, jejichž těla se rozpadala a zase skládala z temného bahna. Šeptali prastaré kletby a snažili se ji stáhnout do hlubin.

Elira rychle sevřela svůj ochranný amulet, který jí dala víla Lunaris, a začala recitovat starodávné zaříkání. Stříbřité světlo vytrysklo z její dlaně a zasáhlo démony, kteří se s bolestným syčením stáhli. Mezi kořeny pokrouceného stromu spatřila ametyst, třpytící se jako hvězda v temnotě. Rychle ho popadla a utíkala pryč, zatímco za ní bahenní démoni vydávali nelidské skřeky.

V jeskyni za vodopádem hučela voda jako hněvivý příval a Elira musela najít skrytou cestu, která vedla za proudem. Jakmile vešla dovnitř, chladné stíny ji obklopily a na stěnách jeskyně se leskly obří krápníky, připomínající dračí tesáky. Uprostřed komnaty ležel růženín – růžový kámen vyzařující jemnou energii lásky.

Ale nebyla sama. Z hlubin jeskyně se ozvalo dunivé zavrčení a z temnoty vystoupil duch starého draka. Jeho tělo bylo průzračné, jako by bylo stvořené z mlhy, ale jeho oči žhnuly věčným plamenem.

„Kdo se opovažuje vstoupit do mé svatyně?“ zaburácel.

Elira se uklonila. „Nechci ti ublížit, dračí strážče. Potřebuji růženín, abych mohla zachránit svět před zkázou.“

Drak se zahleděl do jejích očí, jako by v nich četl pravdu. „Pokud si ho chceš odnést, musíš projít zkouškou. Ukaž mi čistotu svého srdce.“

Elira zavřela oči a vyslala k drakovi proud své energie – vlnu lásky, odhodlání a čistých úmyslů. Drak se pousmál, jeho duchovní tělo se rozplynulo a růženín se sám vznesl do jejích dlaní.

V pouštních dunách se žhavý písek leskl jako zlaté moře a vítr se proháněl v divokých poryvech, kreslil v dunách vzory a skrýval nebezpečí pod hladinou pískového oceánu. Elira šla vpřed, když vtom se pod jejími nohama začala duna hýbat. Z písku se vynořily písečné stvůry – tvorové se štířími ocasy a hadími těly, jejichž kůže byla tvořena jemnými zrnky, která se neustále pohybovala a měnila jejich tvar.

Citrín, jasně zářící jako slunce, spočíval na podstavci uprostřed duny. Ale jakmile se k němu Elira přiblížila, písečné stvůry se s divokým syčením vrhly proti ní. Neměla žádnou zbraň – jen svou sílu a magii orgonitu. Rychle vytáhla drobný amulet naplněný energií a hodila ho k zemi. V okamžiku se kolem ní zvedla záře zlatého světla, která pohltila stvůry a přinutila je vrátit se zpět do písku. S posledním silným poryvem větru uchopila citrín a utíkala pryč, než se duny znovu proměnily v past.

Na vrcholku nejvyšší hory panoval mrazivý vichr. Obloha byla pokryta těžkými mraky, které se hrozivě valily po nebi, a každé Elirino nadechnutí bylo jako ostré bodnutí do plic. Ledová cesta ji vedla až na samý vrchol, kde uprostřed kamenného kruhu ležel poslední kámen – lapis lazuli, modrý jako hlubiny oceánu, s hvězdným třpytem.

Ale v okamžiku, kdy se k němu natáhla, obloha potemněla a z mraků se sneslo křídlaté stvoření – větrná chiméra, napůl orel, napůl vlk, s očima žhnoucíma jako blesky. Její křídla rozvířila sníh a vichr nabral sílu hurikánu.

„Tento kámen patří větru! Odvažuješ se ho ukrást?“ zaskřehotala chiméra.

Elira neuhnula pohledem. „Nepřišla jsem krást. Přišla jsem obnovit rovnováhu světa.“

Chiméra se zasmála a s mocným úderem křídel vyslala proti ní vichřici. Elira rychle sevřela svůj orgonit, nechala ho pohltit energií všech dosud nalezených kamenů a pronesla zaklínadlo.

Světlo vytrysklo a rozplynulo temné mraky. Chiméra se stáhla, její křídla se utišila a v jejích očích se objevilo pochopení.

„Pak si vezmi, co hledáš,“ pronesla a odletěla zpět do bouřlivého nebe.

Elira vzala lapis lazuli a věděla, že její úkol je téměř u konce.

Nakonec jí zbýval křišťál – ten nejčistší a nejmocnější. Byl v Morgranině věži, zasazen do černého trůnu. Elira se tam vkradla pod rouškou noci, ale čarodějnice ji spatřila a vyslala na ni kouzlo temnoty. Dívka rychle sevřela v dlani svůj orgonit, do kterého už vložila ostatní krystaly.

„Matko Přírodo, veď mě!“ zvolala a hodila orgonit na zem uprostřed pentagramu vyrytého do kamene.

Z orgonitu vyšlehlo pět paprsků světla a rozzářilo celou věž. Morgrana zaječela, když jí energie pohltila a přeměnila na pouhý stín, který vítr rozfoukal do nicoty.

Svět byl zachráněn. Řeky se znovu projasnily, lesy se nadechly a víly opět tančily mezi stromy. Elira, unavená, ale šťastná, vzala svůj posvátný orgonit a položila ho zpět na oltář ve svatyni Matky Přírody. Krystaly se zaleskly v ranním slunci a svět se vrátil do harmonie.

A tak se orgonit stal nejen ochráncem energie, ale i symbolem odvahy a rovnováhy, které Elira přinesla zpět do světa.

HLEDEJ

text v článcích zboží v obchodě

PŘIHLÁŠENÍ

REGISTRACE

Zde se můžete zaregistrovat.
© 2008-2025 Milan Vojtíšek    E-mail: lastura@lastura.cz