.
   
pondělí 8. prosince
svátek slaví Květoslava, Květomila , zítra Vratislav, Vratislava
 
 VÍCE INFORMACÍ: 28334
Mayský kalendář
Léčivý orgonit na stojánku.
Orgonit je probarvený glitry. Povrch je opatřen patinou.
Rozměry: 155 × 15 mm (průměr × hloubka)
Účinný dosah orgonitu je 28 m.
Minimální dosah působení 25 m.
Hmotnost: 720 g včetně obalu.
Výrobce: LASTURA
765.00 Kč
ks
Skladem je 1 ks.
Uvedené ceny jsou včetně DPH (nejsme plátci DPH).
 
Mayský kalendář: Tajemství času a vesmíru

Představte si svět ukrytý v hustých tropických pralesech Střední Ameriky. Mezi vysokými pyramidami a posvátnými chrámy zde kdysi žila civilizace Mayů, kteří nejen stavěli velkolepá města, ale také zkoumali hvězdy a rozuměli času mnohem lépe, než si možná myslíme. Jejich kalendář nebyl jen prostým způsobem, jak odpočítat dny – byl klíčem k porozumění vesmírných cyklů, osudu i smyslu života.

Mayové nevěřili v lineární čas, jak jej známe dnes. Místo toho věřili v cyklický čas, který se neustále opakuje jako kruh. Proto vytvořili dva hlavní kalendáře, které se prolínaly a tvořily složitý, ale precizní systém:

Tzolk’in – Posvátný kalendář o 260 dnech, který se skládal z 20 pojmenovaných dní a 13 čísel. Používal se pro věštění a duchovní účely. Každý den v tomto kalendáři měl svůj vlastní osud a charakter.

Haab – Sluneční kalendář o 365 dnech, který se skládal z 18 měsíců po 20 dnech plus 5 „nešťastných“ dní na konci roku. Tento kalendář Mayové používali pro každodenní život, zemědělství a činnost společnosti.

Kombinací těchto dvou kalendářů vznikl Kalendářový kruh, který se zopakoval každých 52 let. Tento cyklus byl posvátný a při jeho dokončení Mayové konali obřady, aby zajistili, že svět bude pokračovat.

Kromě těchto dvou cyklů Mayové používali ještě Dlouhý účet, což byl kalendář, který sledoval dlouhé časové éry. Tento kalendář byl založen na cyklech b’aktun, každý o délce 394 let. Jeden velký cyklus trval 13 b’aktunů (asi 5 125 let) a poslední skončil 21. prosince 2012. Tato událost vedla k mnoha spekulacím o konci světa, ale ve skutečnosti znamenala jen začátek nového cyklu, nikoliv apokalypsu.

Pro Maye byl čas posvátný a vše mělo svůj přirozený cyklus. Každá doba měla svůj význam, svou energii a svou lekci. Věřili, že život je neustálá transformace, a stejně jako se střídají roční období, mění se i lidský osud. Mayský kalendář není jen měřením času, ale mapou duchovní cesty každého člověka.

Možná i my bychom se měli zamyslet nad tím, jak chápeme čas. Někdy se zdá, že se život řítí kupředu bez zastavení, ale možná bychom měli více věřit přirozeným cyklům. Stejně jako Mayové chápali, že konec není konec, ale pouze začátek něčeho nového, i my můžeme vidět každou změnu jako příležitost k růstu a novému začátku.

A co když je v kalendáři ukryto ještě větší tajemství? Co když jeho cykly neovlivňují jen běh dějin, ale i osudy jednotlivců? Možná nás neviditelné síly času vedou přesně tam, kam máme dojít. Možná jsou prastaré symboly klíčem k pochopení naší vlastní existence. A tak se znovu ptáme: Opravdu rozumíme času, nebo je to on, kdo nás vede? Tajemství mayského kalendáře stále čeká na své úplné odhalení...

Co je to orgonit

Orgonit, pojmenovaný podle pojmu „orgone“, což je termín, který zavedl rakouský psychoanalytik Wilhelm Reich na označení univerzální životní energie, je složen z pryskyřice, kovových špon a krystalů. Jeho vytváření je jakýmsi alchymistickým procesem, kde se tyto složky pečlivě mísí a formují do různých tvarů a velikostí. Orgonit je víc než jen estetický objekt; je to nástroj, který má schopnost čistit a vyvažovat energetická pole.

Představme si, jak se v tiché laboratoři, kde záře svíček osvětluje tajemné symboly na stěnách, rodí orgonit. Jeho povrch se třpytí a odráží světlo jako hvězdná noční obloha. V jeho nitru se mísí vibrace křišťálů a kovů, vytvářejíce harmonickou rezonanci, která má schopnost neutralizovat negativní energie a přinášet do prostoru klid a pohodu.

Podle esoterických tradic je orgonit schopen transformovat negativní orgonovou energii (DOR) na pozitivní orgonovou energii (POR). Tento proces transformace je často popisován jako jemné šumění, jako by orgonit v sobě nesl dech samotného vesmíru. Orgonit má léčivé účinky, které mohou pomoci při emocionálních a fyzických problémech. Stačí jej mít poblíž, aby mohl začít působit svými magickými silami.

Příběhy o orgonitu jsou plné fascinujících zážitků. Lidé, kteří pracují s orgonitem, vyprávějí o pocitech klidu, zlepšení spánku a nárůstu energie. Orgonit má schopnost ovlivňovat počasí a neutralizovat škodlivé elektromagnetické záření. Je to jako by orgonit tvořil ochranný štít, který nás chrání před neviditelnými hrozbami moderního světa.

Orgonitové amulety a pyramidy jsou vytvářeny s pečlivostí a láskou, každý kousek je jedinečný a má svůj vlastní energetický podpis. Když se díváme na orgonit, můžeme pocítit jeho pulsování, jeho spojení s prvotní silou vesmíru. Je to nástroj pro duchovní růst a ochranu, který nám připomíná, že jsme součástí většího, energeticky propojeného celku.

A tak, když se vydáváme na cestu poznání a sebepoznání, orgonit nám může být cenným společníkem. Jeho záře a vibrace nás vedou k hlubšímu porozumění a harmonii, k propojení s kosmickými silami, které nás obklopují. Nechme se inspirovat tímto mocným symbolem a objevujme tajemství, která v sobě nese. Orgonit je nejenom zázračným nástrojem, ale také připomínkou, že v hlubinách vesmíru a v našem vlastním nitru se skrývají nekonečné možnosti a zázraky, čekající na své odhalení.

Orgonit tvoří polyesterová pryskyřice, kovové špony, přírodní křišťály a speciální léčivý energetický symbol. Barevné orgonity probarvujeme glitry. Některé výrobky malujeme akrylovými barvami a zdobíme patinou, která jim dodává krásný magický vzhled, nový rozměr.

 
Záložky: léčivé tácky se stojánkem, Mayský kalendář, orgonity

Použité barvy:  
Pohádka o Kameni života

Daleko za Mlžnými horami, kde se země otevírá v hlubokém údolí, jehož dno nikdy nespatřilo sluneční světlo, ležela prastará svatyně skrytá mezi větrnými proudy. Jen ti, kdo naslouchali šeptu větru a rozuměli řeči Matky Přírody, mohli najít cestu k její bráně.

V jedné vesnici na okraji lesa žila dívka jménem Elara. Odjakživa cítila zvláštní spojení s přírodou – stromy se před ní skláněly, ptáci jí zpívali písně a potoky se v její přítomnosti třpytily jasněji. Jedné noci se jí zdál zvláštní sen: obrovský pentagram vytvořený ze světla se vznášel nad údolím a uprostřed něj zářil kámen tak čistý, že odrážel samotnou podstatu života. Probudila se s jistotou, že tento kámen musí najít.

Vyrazila brzy ráno, vyzbrojená pouze váčkem s bylinkami a malým orgonitem, který jí věnovala její babička. „Chrání před temnou magií“, řekla jí stařena a pohladila ji po vlasech. „Až přijde čas, sama pochopíš jeho sílu.“

Cesta ji vedla hlubokým lesem, kde se mezi větvemi ozývaly tajemné hlasy. Náhle z mlhy vystoupily tři víly – jejich průsvitná křídla se třpytila jako rosa v ranním slunci. „Hledáš kámen života?“ zašeptala nejstarší z nich. „Musíš nejprve projít zkouškou čtyř živlů.“

Víly jí daly za úkol najít čtyři krystaly, z nichž každý byl spojen s jedním živlem – ohněm, vodou, zemí a vzduchem. Jen s nimi mohla vstoupit do svatyně.

Elara, mladá čarodějka, se vydala na nebezpečnou cestu za čtyřmi mocnými kameny. Tyto magické drahokamy měly sílu změnit celý svět, ale byly střeženy mocnými orchonky – temnými bytostmi, které v srdci noci žily a lovily.

Elara nejprve zamířila do temných močálů, kde se povídalo o tom, že bahenní démoni chrání ametyst, starodávný kámen, jenž ukrýval v sobě magii prorážející stíny. Cesta byla dlouhá a nebezpečná, močály plné blátivých pastí a zapáchajících hromad hniloby. Jakmile Elara vkročila na vlhkou půdu, zaslechla škrábání a šustění – bahenní démoni ji obklíčili. Byli to strážci bez slitování, s těly z tekuté bahenní hmoty a očima, které svítily jako uhlíky. Vyslali na ni vlny temné magie, ale Elara byla připravená. S hlubokým nádechem a pronesením kouzla na ochranu vyvolala kolem sebe bariéru světla, jež na moment pohltila démony. Avšak věděla, že toto není konec. Pomocí orgonitu, kouzelného artefaktu, který měla vždy po ruce, se jí podařilo jejich moc odrazit a ztemnělý ametyst vyzvedla z hlubin močálu. Ale hned cítila, že se s tímto kamenem probudila i nová temná síla.

Elara pokračovala dál, její srdce bilo rychleji, protože věděla, že cesta je stále nebezpečnější. Vstoupila do jeskyně, ukryté za mocným vodopádem, kde zanechali předkové růženín, posvátný kámen lásky. Vstoupila do vlhké tmy, kde odlesky vody a krápníků vytvářely jakýsi zlověstný obraz. Jakmile se však přiblížila ke kameni, ozvalo se dunění, které probudilo ducha starého draka. Drak s tělem obrovským a s očima jako živé plameny. Jeho zuby se leskly v šeru, a když promluvil, země pod Elarou se otřásla: „Nikdo se neodváží vzít kámen lásky, dokud neprokáže svou odvahu!“ Elara, i když srdce měla v hrdle, vytáhla z kapsy svůj osobní talisman – orgonit, a použila ho k vytvoření ochranné bariéry, která odrážela drakovu magii. S odhodláním přistoupila ke kameni a vyvolala obřad spočívající ve smíru. Růženín se konečně uvolnil, když přijala kouzlo a sílu starého draka. Drakovi se zklidnily oči a ustoupil, ale Elara věděla, že to nebylo vítězství nad drakem, ale nad tím, co je skryté v jejím vlastním srdci.

Nyní se Elara vydala na cestu do pouště, kde vítr hvízdal a písečné stvůry chránily citrín. Tento kámen měl sílu čistit duše a chránit před zlem. Když Elara dorazila na kraj dun, sahající až k obzoru, vítr zesílil a před ní se zjevil obrovský písečný golem, tělo z prachu a písku, jehož oči žhnuly jako žhavé uhlíky. „Nikdo nesmí projít!“, zřetelně zasyčel. Elara věděla, že tento kámen nemůže získat bez boje, a proto zavolala síly orgonitu, který ve své podobě nasměroval energii přímo do centra golema. Bojovali hodiny, Elara se snažila vyvážit proudy energie, ale nakonec její vnitřní síla a magie kamene zvítězily, což golema porazilo a citrín v její dlani zazářil.

Poslední výzva byla na vrcholu vysoké hory, kde lapis lazuli střežila chiméra, příšera, která měla tělo lva, křídla orla a hlavu hada. Byla to bytost, jejíž samotná přítomnost způsobovala zemětřesení a změny počasí. Elara vystoupila na strmé svahy hory, aby našla tento kámen, ale jakmile stanula na vrcholku, chiméra zaútočila. Srdce jí bušilo, ale věděla, že musí zvítězit. S pomocí síly všech čtyř kamenů, které nasbírala, a s využitím kouzla staré magie, začala propojovat síly elementů. S pomocí větru, vody, ohně a země posílila svou ochranu, dokud chiméra nepadla k zemi, a lapis lazuli ležel v její dlani, jako poslední kámen, který završil její cestu.

Elara vrátila kameny na místo, kde se spojily do magického kruhu a začaly vyzařovat ochrannou a léčivou energii. Orchonky, které ji celou dobu sledovaly, pochopily, že Elara není jen obyčejnou čarodějkou, ale nositelkou síly, která může změnit osud světa. Překonala každou překážku, a jak umístila kameny do magického kruhu, obnovila rovnováhu mezi světy.

Ale jakmile se obloha rozjasnila a vítr ztichl, Elara věděla, že její příběh ještě není u konce, a že temné síly nikdy nespí…

A tak se vrátila domů, ale už nikdy nebyla tou dívkou, která kdysi odešla. Stala se Strážkyní živlů, dcerou přírody a nositelkou prastaré magie. A příběh o ní se stal legendou, kterou víly šeptají v korunách stromů každému, kdo je ochoten naslouchat.

HLEDEJ

text v článcích zboží v obchodě

PŘIHLÁŠENÍ

REGISTRACE

Zde se můžete zaregistrovat.
© 2008-2025 Milan Vojtíšek    E-mail: lastura@lastura.cz