.
   
pondělí 8. prosince
svátek slaví Květoslava, Květomila , zítra Vratislav, Vratislava
 
 VÍCE INFORMACÍ: 27070
Skarabeus, Bůh Cheprer
Léčivý orgonit na stojánku.
Orgonit je probarvený glitry. Povrch je opatřen patinou.
Rozměry: 155 × 15 mm (průměr × výška)
Účinný dosah orgonitu je 22 m.
Minimální dosah působení 25 m.
Hmotnost: 300 g včetně obalu.
Výrobce: LASTURA
721.00 Kč
ks
nyní nemáme skladem
dodací doba 14 dní
Uvedené ceny jsou včetně DPH (nejsme plátci DPH).
 
Skarabeus – symbol cyklu života, síly vůle a věčné obnově

Představte si starověký Egypt, zemi plnou pyramid, faraonů a tajemství. V této záhadné zemi žil malý, ale velmi významný tvor – skarabeus. Možná jste o něm už slyšeli nebo jste ho viděli na obrazech, jak se valí po zemi, tlačí kouli exkrementu a vypadá jako obyčejný brouk. Ale skarabeus je daleko víc než jen obyčejný hmyz. Je to symbol, který nesl v sobě mocné poselství, plné magických a esoterických významů.

Skarabeus (latinsky Scarabaeus sacer, česky vruboun posvátný) je jeden z nejběžnějších druhů hmyzu v Egyptě. Pro starověké Egypťany však nebyl jen obyčejným broukem – stal se symbolem života, smrti a znovuzrození. Byl uctíván již v Archaické době a v egyptském jazyce měl označení cheper, což zňukově připomínalo slovo cheprer (vznikat, stát se). Právě proto mu byla přisuzována moc spojená se zrozením, proměnou a nekonečným cyklem života.

Skarabeus byl pro Egypťany zosobněním slunečního boha Ra a jeho věčného pohybu po nebi. Stejně jako slunce každý den vycházelo na východě a zapadalo na západě, tak i skarabeus neúnalně valil svou kouli trusu před sebou. To bylo chápáno jako symbol věčného koloběhu života a obnovy. Egypťané dokonce věřili, že skarabeus vzniká ze svého vlastního rozkladu a rodí se sám ze sebe, což umocňovalo jeho spojitost se znovuzrozením.

Tento význam se projevil i v pohřebních rituálech. Skarabeus, jako symbol reinkarnace, měl velký význam při cestě do podsvětí. Proto se jeho amulety ukládaly do hrobů mrtvých, aby jim pomohly na jejich posmrtné cestě. Okřídlené skarabeje Egypťané často pokládali na srdce mumií, kde měly zajistit ochranu a přízeň bohů. Na jejich spodní straně byly často vyryté věty z 30. kapitoly Knihy mrtvých, například: „Ó, mé srdce, ty nejvnitřnější části mé bytosti! Neobracej se proti mně jako svědek před tribunálem. Neboť ty jsi bůh, který je v mém těle, můj stvořitel, který udržuje mé údy.“

Egypťané jsou jediným národem, který zařadil hmyz mezi božstvo. Vyráběly se různé amulety se skarabeem, které lidem přinášely štěstí, ochranu a prosperitu. Nosily se jako přívěsky na krku, byly zasazovány do prstenů nebo vyryty do drahých kamenů. Skarabeus se stal jednou z nejčastějších forem ochranných talismanů, které se nacházejí při archeologických výzkumech. Byly vyráběny z kamene, vápence, zlata a drahých kamenů a jejich přítomnost dokládá jejich mimořádný význam ve staroegyptské kultuře.

Skarabeus byl natolik uctívaný, že se dočkal i své božské podoby. Bůh Cheprer, který představoval vycházející slunce, byl zobrazován jako skarabeus nebo jako člověk s broučí hlavou. Byl bohem věčného znovuzrození a tvořivé síly. Egypťané věřili, že Cheprer byl prvním božstvem, které se zrodilo samo ze sebe a stvořilo slunce. Symbolizoval cestu reinkarnace, tedy život, smrt a znovuzrození v záhrobí. Byl uctíván společně s bohy Harchtejem (slunce v nadhlavníku) a Atumem (zapadající slunce), čímž se stával součástí věčného cyklu vesmíru.

I dnes má skarabeus co říci. Jeho příběh někomu může připomenout důležitost neustálé proměny a růstu. Stejně jako skarabeus tlačí svou kuličku vpřed, i my se musíme posouvat kupředu, překonávat překážky a nacházet nový smysl v každé životní etapě. V mnoha kulturách je dodnes symbolem ochrany, štěstí a transformace, a jeho podoba se objevuje na špercích či talismanech.

Skarabeus tedy není jen obyčejný brouk – je to pradávný symbol, který nás učí o cyklu života, síle vůle a věčné obnově. Možná i my bychom si měli vzít inspiraci z tohoto malého tvora a nebát se proměn, které jsou nevyhnutelnou součástí naší existence. Každý den přináší nové výzvy, stejně jako skarabeus neustále tlačí svou kuličku vpřed. Přijmeme tedy jeho poselství a s odvahou pokračujeme na své vlastní cestě transformace a růstu.

Co je to orgonit

Orgonit je typ energického předmětu, který se používá k harmonizaci a ochraně energetického pole. Orgonity jsou obvykle vyrobeny z kombinace organických a anorganických materiálů, jako jsou pryskyřice, drahé kameny a kovy. Tyto předměty jsou navrženy tak, aby přitáhly a přeměnily negativní energii na pozitivní.

Orgonity se často používají k podpoře meditace, harmonizace čaker a vytváření pozitivního energetického pole. Mohou být použity jako osobní talismany nebo doplněk do domácnosti.

Orgonit má kořeny v práci Wilhelma Reicha, rakouského psychoanalytika, který se ve 30. a 40. letech 20. století zabýval konceptem orgonové energie, což je termín, který vytvořil pro základní životní sílu přítomnou ve všem živém. Orgonit je moderní aplikací jeho teorie a je navržen tak, aby přitahoval, uchovával a transformoval orgonovou energii.

Orgonity se skládají z pryskyřice (organická složka), kovových třísek nebo drobných kovových částic (anorganická složka) a často zahrnují drahé kameny nebo krystaly jako je křišťál, ametyst nebo růženín. Pryskyřice při vytvrzování zmenšuje objem, což vytváří tlak na krystaly a údajně zvyšuje jejich energetický výdej.

Použití orgonitu:

Harmonizace prostředí: Orgonity jsou často umístěny v domovech, kancelářích nebo jiných prostředích, kde mají čistit a harmonizovat energii. Neutralizují elektromagnetického záření z elektronických zařízení a přeměnit negativní energii na pozitivní.

Meditace: Orgonity se používají jako pomůcka při meditaci, kdy se věří, že pomáhají zlepšit koncentraci a spojení s vlastní vnitřní energií.

Ochrana: Někteří lidé nosí malé orgonitové přívěsky nebo náramky jako osobní ochranu před negativní energií nebo elektromagnetickým zářením.

Podpora růstu rostlin: Někteří zahradníci umisťují orgonity do zahrad nebo květináčů s tím, že podporují zdravý růst rostlin.

Čištění vody: Orgonity jsou umísťovány do vodních zdrojů nebo blízko nich, protože čistí a zlepšují kvalitu vody.

Ať už věříte v účinky orgonitu nebo ne, mnoho lidí tvrdí, že jim tyto předměty přinášejí pocit pohody a harmonie. Každý si může najít svůj vlastní způsob, jak s orgonity pracovat a jak je integrovat do svého života.

 
Záložky: léčivé tácky se stojánkem, orgonity, skarabeus

Použité barvy:  
Pohádka o Kameni života

Daleko za Mlžnými horami, kde se země otevírá v hlubokém údolí, jehož dno nikdy nespatřilo sluneční světlo, ležela prastará svatyně skrytá mezi větrnými proudy. Jen ti, kdo naslouchali šeptu větru a rozuměli řeči Matky Přírody, mohli najít cestu k její bráně.

V jedné vesnici na okraji lesa žila dívka jménem Elara. Odjakživa cítila zvláštní spojení s přírodou – stromy se před ní skláněly, ptáci jí zpívali písně a potoky se v její přítomnosti třpytily jasněji. Jedné noci se jí zdál zvláštní sen: obrovský pentagram vytvořený ze světla se vznášel nad údolím a uprostřed něj zářil kámen tak čistý, že odrážel samotnou podstatu života. Probudila se s jistotou, že tento kámen musí najít.

Vyrazila brzy ráno, vyzbrojená pouze váčkem s bylinkami a malým orgonitem, který jí věnovala její babička. „Chrání před temnou magií“, řekla jí stařena a pohladila ji po vlasech. „Až přijde čas, sama pochopíš jeho sílu.“

Cesta ji vedla hlubokým lesem, kde se mezi větvemi ozývaly tajemné hlasy. Náhle z mlhy vystoupily tři víly – jejich průsvitná křídla se třpytila jako rosa v ranním slunci. „Hledáš kámen života?“ zašeptala nejstarší z nich. „Musíš nejprve projít zkouškou čtyř živlů.“

Víly jí daly za úkol najít čtyři krystaly, z nichž každý byl spojen s jedním živlem – ohněm, vodou, zemí a vzduchem. Jen s nimi mohla vstoupit do svatyně.

Elara, mladá čarodějka, se vydala na nebezpečnou cestu za čtyřmi mocnými kameny. Tyto magické drahokamy měly sílu změnit celý svět, ale byly střeženy mocnými orchonky – temnými bytostmi, které v srdci noci žily a lovily.

Elara nejprve zamířila do temných močálů, kde se povídalo o tom, že bahenní démoni chrání ametyst, starodávný kámen, jenž ukrýval v sobě magii prorážející stíny. Cesta byla dlouhá a nebezpečná, močály plné blátivých pastí a zapáchajících hromad hniloby. Jakmile Elara vkročila na vlhkou půdu, zaslechla škrábání a šustění – bahenní démoni ji obklíčili. Byli to strážci bez slitování, s těly z tekuté bahenní hmoty a očima, které svítily jako uhlíky. Vyslali na ni vlny temné magie, ale Elara byla připravená. S hlubokým nádechem a pronesením kouzla na ochranu vyvolala kolem sebe bariéru světla, jež na moment pohltila démony. Avšak věděla, že toto není konec. Pomocí orgonitu, kouzelného artefaktu, který měla vždy po ruce, se jí podařilo jejich moc odrazit a ztemnělý ametyst vyzvedla z hlubin močálu. Ale hned cítila, že se s tímto kamenem probudila i nová temná síla.

Elara pokračovala dál, její srdce bilo rychleji, protože věděla, že cesta je stále nebezpečnější. Vstoupila do jeskyně, ukryté za mocným vodopádem, kde zanechali předkové růženín, posvátný kámen lásky. Vstoupila do vlhké tmy, kde odlesky vody a krápníků vytvářely jakýsi zlověstný obraz. Jakmile se však přiblížila ke kameni, ozvalo se dunění, které probudilo ducha starého draka. Drak s tělem obrovským a s očima jako živé plameny. Jeho zuby se leskly v šeru, a když promluvil, země pod Elarou se otřásla: „Nikdo se neodváží vzít kámen lásky, dokud neprokáže svou odvahu!“ Elara, i když srdce měla v hrdle, vytáhla z kapsy svůj osobní talisman – orgonit, a použila ho k vytvoření ochranné bariéry, která odrážela drakovu magii. S odhodláním přistoupila ke kameni a vyvolala obřad spočívající ve smíru. Růženín se konečně uvolnil, když přijala kouzlo a sílu starého draka. Drakovi se zklidnily oči a ustoupil, ale Elara věděla, že to nebylo vítězství nad drakem, ale nad tím, co je skryté v jejím vlastním srdci.

Nyní se Elara vydala na cestu do pouště, kde vítr hvízdal a písečné stvůry chránily citrín. Tento kámen měl sílu čistit duše a chránit před zlem. Když Elara dorazila na kraj dun, sahající až k obzoru, vítr zesílil a před ní se zjevil obrovský písečný golem, tělo z prachu a písku, jehož oči žhnuly jako žhavé uhlíky. „Nikdo nesmí projít!“, zřetelně zasyčel. Elara věděla, že tento kámen nemůže získat bez boje, a proto zavolala síly orgonitu, který ve své podobě nasměroval energii přímo do centra golema. Bojovali hodiny, Elara se snažila vyvážit proudy energie, ale nakonec její vnitřní síla a magie kamene zvítězily, což golema porazilo a citrín v její dlani zazářil.

Poslední výzva byla na vrcholu vysoké hory, kde lapis lazuli střežila chiméra, příšera, která měla tělo lva, křídla orla a hlavu hada. Byla to bytost, jejíž samotná přítomnost způsobovala zemětřesení a změny počasí. Elara vystoupila na strmé svahy hory, aby našla tento kámen, ale jakmile stanula na vrcholku, chiméra zaútočila. Srdce jí bušilo, ale věděla, že musí zvítězit. S pomocí síly všech čtyř kamenů, které nasbírala, a s využitím kouzla staré magie, začala propojovat síly elementů. S pomocí větru, vody, ohně a země posílila svou ochranu, dokud chiméra nepadla k zemi, a lapis lazuli ležel v její dlani, jako poslední kámen, který završil její cestu.

Elara vrátila kameny na místo, kde se spojily do magického kruhu a začaly vyzařovat ochrannou a léčivou energii. Orchonky, které ji celou dobu sledovaly, pochopily, že Elara není jen obyčejnou čarodějkou, ale nositelkou síly, která může změnit osud světa. Překonala každou překážku, a jak umístila kameny do magického kruhu, obnovila rovnováhu mezi světy.

Ale jakmile se obloha rozjasnila a vítr ztichl, Elara věděla, že její příběh ještě není u konce, a že temné síly nikdy nespí…

A tak se vrátila domů, ale už nikdy nebyla tou dívkou, která kdysi odešla. Stala se Strážkyní živlů, dcerou přírody a nositelkou prastaré magie. A příběh o ní se stal legendou, kterou víly šeptají v korunách stromů každému, kdo je ochoten naslouchat.

HLEDEJ

text v článcích zboží v obchodě

PŘIHLÁŠENÍ

REGISTRACE

Zde se můžete zaregistrovat.
© 2008-2025 Milan Vojtíšek    E-mail: lastura@lastura.cz