.
   
pondělí 8. prosince
svátek slaví Květoslava, Květomila , zítra Vratislav, Vratislava
 
 VÍCE INFORMACÍ: 27421
Skarabeus, Bůh Cheprer
Léčivý orgonit na stojánku.
Barveno glitry.
Rozměry: 155 × 15 mm (průměr × výška)
Účinný dosah orgonitu je 22 m.
Minimální dosah působení 25 m.
Hmotnost: 300 g včetně obalu.
Výrobce: LASTURA
721.00 Kč
ks
nyní nemáme skladem
dodací doba 14 dní
Uvedené ceny jsou včetně DPH (nejsme plátci DPH).
 
Skarabeus – symbol cyklu života, síly vůle a věčné obnově

Představte si starověký Egypt, zemi plnou pyramid, faraonů a tajemství. V této záhadné zemi žil malý, ale velmi významný tvor – skarabeus. Možná jste o něm už slyšeli nebo jste ho viděli na obrazech, jak se valí po zemi, tlačí kouli exkrementu a vypadá jako obyčejný brouk. Ale skarabeus je daleko víc než jen obyčejný hmyz. Je to symbol, který nesl v sobě mocné poselství, plné magických a esoterických významů.

Skarabeus (latinsky Scarabaeus sacer, česky vruboun posvátný) je jeden z nejběžnějších druhů hmyzu v Egyptě. Pro starověké Egypťany však nebyl jen obyčejným broukem – stal se symbolem života, smrti a znovuzrození. Byl uctíván již v Archaické době a v egyptském jazyce měl označení cheper, což zňukově připomínalo slovo cheprer (vznikat, stát se). Právě proto mu byla přisuzována moc spojená se zrozením, proměnou a nekonečným cyklem života.

Skarabeus byl pro Egypťany zosobněním slunečního boha Ra a jeho věčného pohybu po nebi. Stejně jako slunce každý den vycházelo na východě a zapadalo na západě, tak i skarabeus neúnalně valil svou kouli trusu před sebou. To bylo chápáno jako symbol věčného koloběhu života a obnovy. Egypťané dokonce věřili, že skarabeus vzniká ze svého vlastního rozkladu a rodí se sám ze sebe, což umocňovalo jeho spojitost se znovuzrozením.

Tento význam se projevil i v pohřebních rituálech. Skarabeus, jako symbol reinkarnace, měl velký význam při cestě do podsvětí. Proto se jeho amulety ukládaly do hrobů mrtvých, aby jim pomohly na jejich posmrtné cestě. Okřídlené skarabeje Egypťané často pokládali na srdce mumií, kde měly zajistit ochranu a přízeň bohů. Na jejich spodní straně byly často vyryté věty z 30. kapitoly Knihy mrtvých, například: „Ó, mé srdce, ty nejvnitřnější části mé bytosti! Neobracej se proti mně jako svědek před tribunálem. Neboť ty jsi bůh, který je v mém těle, můj stvořitel, který udržuje mé údy.“

Egypťané jsou jediným národem, který zařadil hmyz mezi božstvo. Vyráběly se různé amulety se skarabeem, které lidem přinášely štěstí, ochranu a prosperitu. Nosily se jako přívěsky na krku, byly zasazovány do prstenů nebo vyryty do drahých kamenů. Skarabeus se stal jednou z nejčastějších forem ochranných talismanů, které se nacházejí při archeologických výzkumech. Byly vyráběny z kamene, vápence, zlata a drahých kamenů a jejich přítomnost dokládá jejich mimořádný význam ve staroegyptské kultuře.

Skarabeus byl natolik uctívaný, že se dočkal i své božské podoby. Bůh Cheprer, který představoval vycházející slunce, byl zobrazován jako skarabeus nebo jako člověk s broučí hlavou. Byl bohem věčného znovuzrození a tvořivé síly. Egypťané věřili, že Cheprer byl prvním božstvem, které se zrodilo samo ze sebe a stvořilo slunce. Symbolizoval cestu reinkarnace, tedy život, smrt a znovuzrození v záhrobí. Byl uctíván společně s bohy Harchtejem (slunce v nadhlavníku) a Atumem (zapadající slunce), čímž se stával součástí věčného cyklu vesmíru.

I dnes má skarabeus co říci. Jeho příběh někomu může připomenout důležitost neustálé proměny a růstu. Stejně jako skarabeus tlačí svou kuličku vpřed, i my se musíme posouvat kupředu, překonávat překážky a nacházet nový smysl v každé životní etapě. V mnoha kulturách je dodnes symbolem ochrany, štěstí a transformace, a jeho podoba se objevuje na špercích či talismanech.

Skarabeus tedy není jen obyčejný brouk – je to pradávný symbol, který nás učí o cyklu života, síle vůle a věčné obnově. Možná i my bychom si měli vzít inspiraci z tohoto malého tvora a nebát se proměn, které jsou nevyhnutelnou součástí naší existence. Každý den přináší nové výzvy, stejně jako skarabeus neustále tlačí svou kuličku vpřed. Přijmeme tedy jeho poselství a s odvahou pokračujeme na své vlastní cestě transformace a růstu.

Co je to orgonit

V hlubokém tichu ateliéru, kde se zvolna mísí barvy, vůně pryskyřice a lesk kovových špon, se zrodí něco mimořádného. Základními ingrediencemi této kouzelné alchymie je pryskyřice, kovové špony a přírodní křišťály, z nichž každý nese svou vlastní energii a příběh. Tyto elementy, s láskou a trpělivostí, se spojí v jedinečný orgonit – magický talisman, jenž spojuje sílu Země a nebes.

Každý orgonit je stvořen s úmyslem: čistit a harmonizovat svět kolem nás. Když tvoříte orgonit, není to jen o smíchání materiálů; je to rituál, ve kterém každý detail má svůj význam. Křišťál, symbol čistoty a uzdravení, se vkládá do středu, aby soustředil energii. Kovové špony, jako odrazy měnící se reality, rozpráší energii a vracejí ji zpět do harmonie. Pryskyřice je tmel, který spojuje vše do jednoho celku, jehož síla je v každé buňce. A když se do nich ještě přidá energetický symbol, stává se orgonit mostem mezi světem hmoty a světem neviditelných sil.

Tento proces, podobný alchymistické práci, je naplněn záměrem: přinést do našeho světa vyváženost a klid. Orgonit není jen umělecký předmět; je to živý artefakt, který ve svém nitru skrývá léčivé síly, jež se neustále vyzařují do svého okolí.

Jakmile je orgonit vytvořen, jeho magie začíná působit. Vytváří v prostoru harmonii, zbavuje nás negativních energií a vytváří ochranný štít proti škodlivým vlivům, jako jsou geopatogenní zóny, elektromagnetické záření či stres. Vyzařuje jemné, vysokovibrační energie, které nás neustále obklopují, podporují naši vitalitu, regeneraci a psychickou pohodu. Je to jako neviditelný přítel, který nás chrání a léčí, aniž bychom si toho byli vědomi.

A pak je tu i jeho schopnost pracovat s přírodními elementy. Stačí položit orgonit na sklenici vody a po několika minutách získá voda novou, vysoce harmonizovanou strukturu. Orgonit nejen čistí vodu, ale také harmonizuje potraviny, čaje a dokonce léky, čímž zvyšuje jejich účinnost a snižuje vedlejší účinky. Je to kouzelný prostředek pro každodenní péči o sebe i o přírodu kolem nás.

Každý orgonit je unikátní, každá jeho barevná kombinace, každý vzor a tvar mají svou symboliku. Někdy se leskne v duze barev, jindy je tajemně tmavý, jako by v sobě ukrýval celé vesmíry. Vždy však vyzařuje klidnou sílu, která nás spojuje s vesmírem, s přírodou a s naším vnitřním já.

A když se díváme na orgonit, můžeme cítit, jak pulzuje, jak v něm něco živého tiká, jak nás propojuje s hlubokými vrstvami existence. Můžeme si být jisti, že tento malý kousek vesmíru, který držíme v rukou, má moc proměnit náš svět, protože v sobě nese tajemství života samotného.

Orgonit, to není jen dekorace. Je to zázrak, který v sobě nese sílu lásky, harmonie a transformace. A v každém z těchto malých, krásně tvarovaných kamenů se ukrývá příběh o světě, který může být lepší, pokud jen nasloucháme a otevřeme se jeho léčivým vibracím.

 
Záložky: léčivé tácky se stojánkem, orgonity, skarabeus

Použité barvy:  
Pohádka o Morgranině prokletí

Hluboko v srdci prastarého lesa, kde se mlha vznášela mezi kmeny jako závoj tajemství a zpěv ptáků se mísil s šepotem větru, stála dávno zapomenutá svatyně Matky Přírody. Uprostřed kamenného kruhu, posetého vyrytými runami, se na mramorovém oltáři třpytil pentagram tvořený pěti vzácnými krystaly – křišťálem, ametystem, růženínem, citrínem a lapisem lazuli. Každý z nich nesl jinou sílu, ale dohromady tvořily klíč k harmonii světa.

O této svatyni se však doslechla Temná čarodějnice Morgrana, která toužila ovládnout živly a pokřivit jejich sílu pro své záměry. Přišla s armádou stínů, rozpoutala bouři a krystaly ukradla. Jakmile je vytrhla z pentagramu, svět ztratil rovnováhu – řeky se zakalily, vítr zhoustl jedovatým prachem a zvířata se rozutekla ve strachu.

V tu dobu žila v nedaleké vesnici dívka jménem Elira, která se od své babičky naučila umění orgonitu – alchymii, která uměla přetvářet energii a vracet světu harmonii. Když viděla, jak se příroda začíná chvět bolestí, věděla, že je něco strašně špatně.

Vyhledala moudrou vílu Lunaris, strážkyni posvátného lesa, která jí odhalila pravdu:
„Jen orgonit s pěti krystaly dokáže zlomit Morgranino prokletí. Ale musí být zasvěcen při Velkém obřadu, jinak zůstane jen kamenem bez života.“

Elira neváhala. Vyrazila na nebezpečnou cestu, aby získala ukradené krystaly zpět.

V temných močálech se vzduch chvěl těžkou mlhou a voda byla hustá a černá jako inkoust. Každý krok znamenal nebezpečí – stromy měly pokroucené větve jako pařáty a pod hladinou se skrývala neviditelná hrozba. Elira postupovala opatrně po kluzkých kořenech, když vtom se bahno pod jejíma nohama pohnulo. Z vody se vynořili bahenní démoni – beztvaré stíny s planoucíma očima, jejichž těla se rozpadala a zase skládala z temného bahna. Šeptali prastaré kletby a snažili se ji stáhnout do hlubin.

Elira rychle sevřela svůj ochranný amulet, který jí dala víla Lunaris, a začala recitovat starodávné zaříkání. Stříbřité světlo vytrysklo z její dlaně a zasáhlo démony, kteří se s bolestným syčením stáhli. Mezi kořeny pokrouceného stromu spatřila ametyst, třpytící se jako hvězda v temnotě. Rychle ho popadla a utíkala pryč, zatímco za ní bahenní démoni vydávali nelidské skřeky.

V jeskyni za vodopádem hučela voda jako hněvivý příval a Elira musela najít skrytou cestu, která vedla za proudem. Jakmile vešla dovnitř, chladné stíny ji obklopily a na stěnách jeskyně se leskly obří krápníky, připomínající dračí tesáky. Uprostřed komnaty ležel růženín – růžový kámen vyzařující jemnou energii lásky.

Ale nebyla sama. Z hlubin jeskyně se ozvalo dunivé zavrčení a z temnoty vystoupil duch starého draka. Jeho tělo bylo průzračné, jako by bylo stvořené z mlhy, ale jeho oči žhnuly věčným plamenem.

„Kdo se opovažuje vstoupit do mé svatyně?“ zaburácel.

Elira se uklonila. „Nechci ti ublížit, dračí strážče. Potřebuji růženín, abych mohla zachránit svět před zkázou.“

Drak se zahleděl do jejích očí, jako by v nich četl pravdu. „Pokud si ho chceš odnést, musíš projít zkouškou. Ukaž mi čistotu svého srdce.“

Elira zavřela oči a vyslala k drakovi proud své energie – vlnu lásky, odhodlání a čistých úmyslů. Drak se pousmál, jeho duchovní tělo se rozplynulo a růženín se sám vznesl do jejích dlaní.

V pouštních dunách se žhavý písek leskl jako zlaté moře a vítr se proháněl v divokých poryvech, kreslil v dunách vzory a skrýval nebezpečí pod hladinou pískového oceánu. Elira šla vpřed, když vtom se pod jejími nohama začala duna hýbat. Z písku se vynořily písečné stvůry – tvorové se štířími ocasy a hadími těly, jejichž kůže byla tvořena jemnými zrnky, která se neustále pohybovala a měnila jejich tvar.

Citrín, jasně zářící jako slunce, spočíval na podstavci uprostřed duny. Ale jakmile se k němu Elira přiblížila, písečné stvůry se s divokým syčením vrhly proti ní. Neměla žádnou zbraň – jen svou sílu a magii orgonitu. Rychle vytáhla drobný amulet naplněný energií a hodila ho k zemi. V okamžiku se kolem ní zvedla záře zlatého světla, která pohltila stvůry a přinutila je vrátit se zpět do písku. S posledním silným poryvem větru uchopila citrín a utíkala pryč, než se duny znovu proměnily v past.

Na vrcholku nejvyšší hory panoval mrazivý vichr. Obloha byla pokryta těžkými mraky, které se hrozivě valily po nebi, a každé Elirino nadechnutí bylo jako ostré bodnutí do plic. Ledová cesta ji vedla až na samý vrchol, kde uprostřed kamenného kruhu ležel poslední kámen – lapis lazuli, modrý jako hlubiny oceánu, s hvězdným třpytem.

Ale v okamžiku, kdy se k němu natáhla, obloha potemněla a z mraků se sneslo křídlaté stvoření – větrná chiméra, napůl orel, napůl vlk, s očima žhnoucíma jako blesky. Její křídla rozvířila sníh a vichr nabral sílu hurikánu.

„Tento kámen patří větru! Odvažuješ se ho ukrást?“ zaskřehotala chiméra.

Elira neuhnula pohledem. „Nepřišla jsem krást. Přišla jsem obnovit rovnováhu světa.“

Chiméra se zasmála a s mocným úderem křídel vyslala proti ní vichřici. Elira rychle sevřela svůj orgonit, nechala ho pohltit energií všech dosud nalezených kamenů a pronesla zaklínadlo.

Světlo vytrysklo a rozplynulo temné mraky. Chiméra se stáhla, její křídla se utišila a v jejích očích se objevilo pochopení.

„Pak si vezmi, co hledáš,“ pronesla a odletěla zpět do bouřlivého nebe.

Elira vzala lapis lazuli a věděla, že její úkol je téměř u konce.

Nakonec jí zbýval křišťál – ten nejčistší a nejmocnější. Byl v Morgranině věži, zasazen do černého trůnu. Elira se tam vkradla pod rouškou noci, ale čarodějnice ji spatřila a vyslala na ni kouzlo temnoty. Dívka rychle sevřela v dlani svůj orgonit, do kterého už vložila ostatní krystaly.

„Matko Přírodo, veď mě!“ zvolala a hodila orgonit na zem uprostřed pentagramu vyrytého do kamene.

Z orgonitu vyšlehlo pět paprsků světla a rozzářilo celou věž. Morgrana zaječela, když jí energie pohltila a přeměnila na pouhý stín, který vítr rozfoukal do nicoty.

Svět byl zachráněn. Řeky se znovu projasnily, lesy se nadechly a víly opět tančily mezi stromy. Elira, unavená, ale šťastná, vzala svůj posvátný orgonit a položila ho zpět na oltář ve svatyni Matky Přírody. Krystaly se zaleskly v ranním slunci a svět se vrátil do harmonie.

A tak se orgonit stal nejen ochráncem energie, ale i symbolem odvahy a rovnováhy, které Elira přinesla zpět do světa.

HLEDEJ

text v článcích zboží v obchodě

PŘIHLÁŠENÍ

REGISTRACE

Zde se můžete zaregistrovat.
© 2008-2025 Milan Vojtíšek    E-mail: lastura@lastura.cz