Je to velmi lehký kov bělavě šedé barvy, velmi dobrý vodič elektrického proudu, široce používaný v elektrotechnice a ve formě slitin v leteckém průmyslu a mnoha dalších aplikacích.
Hliník se prakticky nevyskytuje téměř jako jediný z prvků I. - III. základní skupiny prvků periodické soustavy v žádné živé tkáni, ať již rostlinné nebo živočišné.
Existuje dokonce silné podezření, že případný zvýšený výskyt hliníku v krvi může být příčinou vzniku Alzheimerovy choroby tím, že likviduje mozkové a nervové buňky. Tento předpoklad nebyl doposud prokázán, přesto je však na obsah hliníku velmi pečlivě testována především krevní plazma, která by při pravidelných krevních transfuzích mohla zvýšit hladinu hliníku v krvi pacienta. Obdobná pravidla platí pro všechny dialyzační roztoky, používané při chronickém selhání ledvin.
Poměrně diskutovaným problémem je riziko používání hliníkového nádobí a příborů při přípravě a konzumaci potravy. Je pravda, že v podmínkách, kdy se potraviny běžně tepelně upravují i konzumují, je hliník nejstálejší a prakticky nerozpustný. V neutrálním prostředí běžné pitné vody o pH = 7 je hliníkový povrch perfektně stabilní a bezpečný. Problém nastává, když je například vařený pokrm okyselen octem. Kromě toho se v poslední době stále mírně zvyšuje kyselost pitné vody, především v důsledku kyselých dešťů. Pak může skutečně nastat situace, kdy se z hliníkových nádob bude uvolňovat hliník při každém použití a jejich rizikovost poroste.
Na druhé straně je organizmus vybaven řadou bariér, které brání pronikání sloučenin hliníku do tělesných tekutin a buněk. Vstřebávání hliníku je nevelké, proto v těle zůstává vždy velmi malé množství a většina se vylučuje stolicí, močí jen asi 0,1 mg.
Vstřebávání uměle vyrobeného hliníku je ovlivňováno postupem výroby, to jest kyselým nebo zásaditým. Nádoby se dosud většinou vyrábějí z hliníku vyrobeného zásaditým postupem a hliník se pak velice živě uvolňuje do tekutin v nádobách a to nejen při varu. Norma obsahu zinku v potravinách je 0,2 mg na jeden litr tekutiny, ale z hliníkových nádob se uvolňuje 500 a více mg na jeden litr. V každém případě se jedná o množství vysoce přesahující normu. A tak i když teorie říká, že tělo se spolehlivě zbavuje jakýchkoli nadbytečných množství hliníku, bude asi moudré hliníkové nádobí vyřadit z provozu. Taktéž pozor na konzumaci nápojů, skladovaných v hliníkových obalech, zejména limonád.
Tělo obsahuje průměrně od 50 do 150 mg hliníku.
Denní příjem činí od 5 do 100 mg i více.
