Ztiší-li se mysl lidská,
vítr ustane,
slova zaniknou.
Tiše se smí po proudu plynout,
jak loďka bez vesla,
plachty budou líně
plné zdroje vlát.
Jen zastavit myšlenky,
přízeň tomu lehká,
vstoupí ticho,
rozplyne se každý sen,
chtíč i potřeba,
vítr ustane.
V srdci láska se roztáhne,
cokoliv pak v ruce bude
život dostane,
bez vesla,
bez tvoření,
bez chtění,
jen pozorovatel zůstane,
v srdci mír, láska, pravda, vyšší JÁ ...
Bezejmenný poutník přítomnosti
[o1]
