Staň se mi stromem
o který opřu své
unavené srdce
a větve - ruce laskavé
v šepotu listí
budou mne hladit
po svraštělé tváři
až do usínání.
Podej mi víru člověka,
jistotu opory, duše klid,
Ty i já chceme tak málo
zda se to podaří, kdo to ví,
co je to šťastně žít.
Faun
[o1]
