Být přešťastná v každé vteřině svého života
je to hřích?
Kdo říkal, že mým údělem je trpět
a znát jen bol?
Co je to proboha za blábol?
Že strach je kamarád?
A proč? Chci pravdu znát!
Je jednodušší žít ve strachu a nevědomosti
třást se před vinou násilností
mlčet a myslet si své
a být obětí lidské hlouposti.
Do světa křičím - ne!
Palčivá revolta se ve mně dme!
Strachy ať se třese
kdo podlost svou si nese!
Já radosti mám plné srdce,
láskou prosvětlené obě plíce,
k pohlazení natažené obě ruce,
o štěstí své chci podělit se!
(A to nejsem pod vlivem omamných látek...)
Jana Polcarová
[o1]
