Věřte, či nevěřte, já měla živý sen
nevím, jak oznámit, ze navštívil mě anděl.
Obklopil mě svou náručí, náručí božských křídel,
dodal mi pocit bezpečí a nepřítomnost zel
A jak mě konejšil pod bělostnými křídly
dobrotou mě nasytil a smysl mého bytí vyjevil:
Tvým úkolem je dávat lásku,
lásku čistou bez podmínek
Nevěřím - jen to? Nic jiného?
Vždyť je to tak prosté!
Ale!
My, lidé, máme láskyplné lidi za hlupáky.
My, lidé, využíváme jejich dobroty
a máme jiné hodnoty.
Věcná břemena všeho druhu!
Tak jakoupak má láska cenu?
Anděli můj, tvůj úkol je tak nelehký!
Proč je tak málo těch, co umí lásku přijímat
a tak mnoho těch, co chtějí,
aby se láska vešla do jejich představ!
Když ne, tak běda, běda!
A já to stejně nevzdám a úkol svůj splním.
Odměnou je cítit v lidech dotek anděla.
To je má výhra, to je má víra.
Jana Polcarová
[o1]
