Zas´vešlo jaro do duší a skřivánčí zpěv do uší
potůček vyzval vodu k tanci, sám vítr líbal vodu zčeřenou
A u potoka na kolenou si dívka myje tvář
Vzduch voní-vodou, loukou, ornicí a listím zetlelým
V úžasu s pokorou, s tváří spanilou
jsou líbány květy podléškové, plicníčky i sasanky bělounké
Slunce je jaru oporou a vzývá spící Zemi:
Vstávejte Boží tvorové a provoňta láskou, krásou Zemi!
Janka Polcarová
ze sbírky NEBE NA ZEMI
[o1]
