Poztrácené iluze. Probdělá noc.
Bolest zasnoubená s beznadějí.
Záblesk světla zpoza dveří co vedou k TOBĚ.
Ty, BOŽE, znáš utrpení lidského srdce.
Vysoký tón co ohlušuje tmu.
Východ slunce v šepotu větru chlácholí tikot času.
Vteřina za vteřinou upíjí z nevědomosti, aby jí ubylo tam, kde smutek přebývá.
Nepatrný krok k ČEMUSI z vděčnosti za minulost i přítomnost.
Zpěv vesmíru kolébající duši co znova našla cestu a moudrost STVOŘENÉHO.
Tichá modlitba noci prozářená pochopením ve zlomku života.
L.S.
[o1]
