Z rukávu nebes padají slova
čekající na životodárnou sílu úst,
která je přijmou a vysloví.
Zbědovaná. Nasáklá tmou tříštění celistvosti.
V hudbě a tanci svlékají se do nahoty.
Prostřednictvím lásky rodí se v něžném propletení vět.
Pro člověka. Pro vesmírný svět.
Na šňůrce života jak navléknuté perly.
Pro lidi – pro všechny bytostné.
Jak hustý mrak když se rozpouští
a sněhobílé vločky řinou se z něj.
I tato slova padající k Zemi
přinášejí ústům hvězdný prach
nekonečného záření jediného Tvůrce.
S příchutí nekončící lásky každé slůvko zní.
V šepotu srdce k duši.
Ve světle bytostných, kteří pochopili.
L.S.
[o1]
