V potrhané košilce času uvázl člověk na Zemi.
Chvátá hned sem, hned zase tam.
Svádí boj urputný. Uspěchaná doba!
Bezpočet životů utrácí, jak penízky z pokladu,
který mu byl věnován.
Již dávno není tím, čím býval,
nežli se vydal v někdejším vyzáření
přečisté substance prvotních energií
pro pozemský šat.
Slézá hory moudrostí.
Topí se v bezbřehých vodách možností.
Zdobí se pozlátkem slávy.
Korálky vědomostí navléká.
Kéž nalezne cestu pro svůj druh!
Vždyť jako rasa bytostných
není ničím víc než broučci na planetě.
Odění v potrhaných košilkách času.
L.S.
[o1]
