Odvíjím klubíčko života - stříbrnou svazující nitku.
Šlépěje zůstávají na Zemi občas překřížené nevysloveným přáním duše.
Pocuchaná větrem opět sním - a ve svém snění odkládám pozemský šat.
Vydržet napětí - pak uvolnit zlatá křídla a být znovu tím, čím JSEM.
Svíravá touha žene mě vpřed rozmotat klubko stříbrných nití.
Dotýkat se démantů hvězd v lidských srdcích,
aby se spojily v nekonečný zámotek jedinečné bytosti.
Zlatými křídly zamávat!
Spojit sny ostatních s tím mým!
Uzrát jak zlatý klas v polích.
Načerpat zkušenosti a šlépěje na Zemi přenechat minulosti.
L.S.
[o1]
