Až zlatá křídla rozepneš -
pod hřebínkem času zmizí minulost.
Až ve svém nitru ducha prožiješ -
pak nebude nic, co by tě svazovalo.
Až křídla rozprostřeš,
abys jejich krásu shlédl,
podivíš se nitkám stříbrným i zlatým.
V čistotě dokonalého vědomí rozlétneš se stvořeným,
abys objal vše.
Pod nánosem tmy dere se dál Světlo na povrch šatu.
Něha tvé duše hedvábné sukénky lásky obléká.
Aby - až nekonečný prostor přijme tě,
dodala i tobě vznešenou krásu jednoty.
L.S.
[o1]
