Nebe přikryl baldachýn tmavých mraků
a první kapky dopadají na vyprahlou zem.
Příroda tento dar vděčně přijímá,
i já za něj vděčna jsem.
To bubnování deště mému sluchu lahodí.
Miluje jej i to lesní jahodí.
Zazelená se tak celý svět.
Díky němu rozvine se nejeden květ.
Pro milence ukryté kdesi v lese pod stromem je to hudba lásky.
Radost z těch vlahých kapek mají i sedmikrásky.
Že příroda pláče? I ne! To jen prší.
Celý koncert krásná duha završí.
Slunce vykukuje za mraky,
ptáci zpívají a vše voní.
Zas rozkvetlá louka láká čmeláky.
Laně jdou se napít k lesní studánce,
já svědkem toho všeho jsem v úžasu, jak v pohádce.
Mokrou travou vydám se domů,
doprovází mě zpěv, zpěv spokojených stromů...
Vlasta Voborníková
[o1]
