Odložím sukénku pozemského šatu.
Vyloučím jakýkoliv náznak hříchu,
abych před tebou stála čistá a neposkvrněná.
Zářivý paprsek vyzářený kdysi ze samého středu Světla.
Stoupnu si před tebe s nevyřčenou otázkou.
Počkám, až ji beze slova zodpovíš.
Bezhlesá zůstanou lidská ústa.
Jen tvoje srdce promluví až spadne hvězda k Zemi.
Něha je skryta v záclonkách očí,
kterými na mně budeš hledět.
Nežli se naděješ, zmizím ti z dohledu
a napíšu báseň ze samé lásky.
Pro tebe.
Svá zlatá křídla rozložím i kolem tvého těla,
abys prožil ozvěnu Stvořitele.
Pro mnohé tak vzdálenou.
Jen láskou oděná, bez zábran a studu,
nechám tě dotknout se ozvěny Světelné říše.
L.S.
[o1]
